Pavouci nekoušou...

18. září 2015 v 12:26
...ale můžou člověka ohrozit na zdraví a ba i na životě.
A ne jen jednoho...

Jako tohle léto...
Děti jsem měla u našich, to vždycky trošku trnu, kdo se zřítí ze schodů, kdo spadne do rokle, kdo si sekerkou usekne nohu, ruku...
Nebezpečí tam je dost i když zrovna nestojí lešení...
Bylo po jedenácté večer nám zazvonil telefon. Pevná linka. Celá rodina jí více méně používá, moji rodiče, moje setra...
Po deváté večer už si ale voláme jen opravdu v naléhavém případě.
No nic, vím, že sestra, co bydlí naproti, viděla, že ještě svítíme, tak si třeba jen vzpomněla na něco, co mi chce říct...
Zvednu telefon a trnu.
Byla to sestra, jenže její obvykle klidný a veselý hlas byl podivně stísněný a sem tam proložený hysterickým vzlyknutím.
Navíc jí nebylo tak úplně rozumět.
Vlastně jsem zaslechla jen: "ségra (vzlyk, nezřetelné slovo) strašnýho"
A fakt mě pohltil děs.
Takhle ségra neřvala ani ve chvíli, kdy brácha spadnul z lešení a vypadalo to, že už se nepohne.
Bylo jasné, že se nestalo nic našim rodičům, protože to by byla tak nějak klidnější. Napadlo mě, že jedině děti...
"pavouka" dořekla.
To, co jsem si přeložila jako "stalo se", ve skutečnosti bylo "zabila jsem" :-)
Takovou hrůzu v jejím hlase nepamatuju.
Řekla jsem, že k ní běžím, ať vydrží...

Tu minutku, než jsem k ní došla, mi proběhlo hlavou všechno, co vím o své sestře a pavoucích.
Vím, že se jich bojí, ale bojí se tak nějak klidně. Má o nich knížku s fotkami, všechny prostudovala, ví o nich snad všechno, co se vědět dá.
Sem tam nějaký bydlí u ní v domečku a celkem se dohromady snášejí.

Když jsem viděla svojí totálně rozklepanou ségru, uvědomila jsem si, jak moc veliký je její strach z pavouků :-)
Vážně, ona, která byla vždycky ta silná a svému strachu se dokázala postavit, nikdy nevypadala takhle.
Jo, já vím, přece jen, je to dospělá ženská, má blíž k padesátce, než ke čtyřicítce a rozhodí ji jeden pitomý pavouk.
A nejen jí.
Když jsem viděla nohy, co čouhají z pod pantofle, jen jsem si přitáhla její telefon, natažený co nejdál od pavouka a zavolala svému drahému, ať to přijde zlikvidovat.
Ségra jen stála uprostřed kuchyně a nezvladatelně se třásla.
Jen opakovala, že takovýho pavouka nezná a že s něčím takovým se nikdy nesetkala. Tlustý prase a nohy delší, než kdy v životě viděla.
Pod pantoflí byly celé nohy z jedné strany a z té druhé ještě polovička. Když se řekne pavouk jako dlaň, tak tohle by musela být obří dlaň. A bez nadsázky...
Můj drahý nejenže trpělivě odstranil zbytky, ale navíc doběhl pro Biolit a vycákal okna zvenčí a pak s baterkou prolezl celý sestřin domeček, zatímco moje sestra statečně zdolávala placatici Hořcovky (fuj, to je hnusný pití).
Můj drahý poslouchal mé pokyny, jako aby se podíval za skříně, pod skříně, pod polštář, na kuchyňskou linku, za ledničku, do bohaté květeny a podobně.
Sestra se celou dobu nehla z místa...
Když jsme asi po dvou hodinách odcházeli, stála sestra stále na místě, jen v jedné pantofli, neboť druhá byla od pavouka a pod vlivem Hořcovky se třásla o něco méně.
Spát šla asi až kolem páté ráno, nějak dřív nebyla schopná se po domečku pohybovat.
Ještě dnes, po měsíci, se doma pořádně rozhlíží a reaguje uskočením na nenadálý pohyb, či černý flek.

Já měla ten večer bloklá záda a pořádně to rozbolelo až večer v posteli. Nemohla jsem spát a přemýšlela jsem o sladce růžové pilulce, která zahání všechny bolesti.
Ale představa toho tmavého bytu, všech těch zvířátek, co se tu pohybují a hlavně dlouhých pavoučích nožiček, mi nedovolila si do kuchyně pro ten brufen dojít. Raděj jsem celou noc trpěla bolestí :-)

Včera večer jsem se došla vysprchovat, vezmu ručník a najednou koukám, že ve vaně zůstaly snad zbytky chlupů z ponožek, ony ty žinylkové pelichají.
Jo, prd chlupy z ponožek, za mojí nohou se schovávalo další dlouhonohé prase...
Asi jsem si ho sklepla z ručníku rovnou do vany.
Ano, taky jsem dospělá a vím, že tihle pavouci nic nedělají, ale ta představa těch osmi nohou, zvlášť na mém těle, ta je strašná.
Můžu si říct tisíc důvodů, proč se nebát, ale ten strach je naprosto iracionální...
A co je horší, já, narozdíl od své sestry, to nedokážu zabít.
Z vany jsem vypadla málem po hlavě, cestou jsem se opřela o pračku, kterou jsem málem převrhla a moc nechyběla a ještě bych si o bojler rozbila hlavu...
A pak jsem, poměrně klidným (ha ha, hysterie je mrcha) hlasem zavolala svého drahého.
On už vlastně startoval, když slyšel hluk z koupelny, ale nebyl tak rychlý, popravdě, zatímco já stihla vyskočit z vany a pak zavolat, on nestihl ani zvednout pozadí od židle :-)
U nás doma nemáme Hořcovku a vlastně ani žádné jiné alkoholické pití, tak jsem se musela uklidnit u červené knihovny :-)
Půlhodinka s knihou a mohla jsem jít spát.
No, vlastně musela, protože můj drahý už šel a představa, že budu v kuchyni sama, mi nedělala dobře.
Naštěstí už se mi tolik netřásly nohy :-)

Takže to vidíte sami.
I když pavouci nekoušou, mohou způsobit nervový šok více lidem a nebo mohou způsobit zranění, jako je zlomená noha, rozbitá hlava, či obyčejné potlučení.
A to nemluvím o škodách na majetku.
U nás to málem odnesla pračka a vím moc dobře o případech, kdy umřela lampička, na které pavouk seděl, či sklo v okně :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 18. září 2015 v 13:00 | Reagovat

Panickou hrůzu z pavouků má můj švagr. Já osobně pavouky teda nevyhledávám, ale nevadí mi. Ale příšernou fobii mám na myši.

2 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 18. září 2015 v 13:48 | Reagovat

Pavoučci jsou náhodou moc fajn. Je to docela zábava, když ti běhají po dlani... :-D

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. září 2015 v 14:59 | Reagovat

[1]: Já můžu myšky laboratorní, ale ty divoké ne :-)

[2]: Alexandře, jdi někam :-)
Brrr....

4 Pracující manžel Pracující manžel | Web | 18. září 2015 v 15:17 | Reagovat

Já mám 2 kámošky, které mají totální paniku z pavouků... na chalupě jedna spadla do studny, naštěští zasypané, tak si jen podvrtla kotník :D

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. září 2015 v 18:42 | Reagovat

[4]: Naprosto to chápu :-)

6 Azhar Korsej Azhar Korsej | E-mail | Web | 19. září 2015 v 12:11 | Reagovat

Ahoj, zase mi zablokovali blog, takže jsem se přesunula na blogspot. Budu ráda, když zůstaneš mým čtenářem :)

Jinak já taky nemám ráda pavouky, ale nemám z nich fobii. Prostě je připlácnu něčím, co je zrovna po ruce. Pokud je ve vaně, tak to prostě spláchnu :D

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. září 2015 v 13:48 | Reagovat

[6]: To si piš, že se k Tobě na blog zas někdy podívám :-)
Jen nějak nechápu, co jsi porušila za podmínky...

8 Ježurka Ježurka | Web | 19. září 2015 v 17:32 | Reagovat

No, hrůza! Jen to čtu a už se klepu, kdepak já se pavouků taky stráááášně bojím i štítím. Moc ti rozumím a i tak mám husinu.

9 Azhar Korsej Azhar Korsej | E-mail | Web | 19. září 2015 v 18:54 | Reagovat

[7]: To já také nevím. Neřekli mi to, jen to zablokovali.

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. září 2015 v 19:29 | Reagovat

[8]: No, Ježurko, ségře jsem řekla, ať tenhle článek nečte :-)

[9]: Nevím, byla jsem na obou a ani na jednom jsem neviděla nic závadného :-(

11 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. září 2015 v 20:16 | Reagovat

Fuj, to si dovedu představit, jednou jsem měla na zdi pavouka stájníka (nevím jak se mu říká oficiálně) a ten byl skutečně velký jako dlaň (i s nohama), ječela jsem jak siréna, tenkrát to likvidovala statečně moje máma, ani se nedal rozplácnout o zeď (to by byl opravdu odporný flek), tak ho podberala s pomocí výkresového papíru a nějaké umělohmotné misky a vynesla ven, tam ho teprve zpacifikovala.
Co to prosímtě bylo za potvoru, co vás tak vystrašilo?
Sekáč asi ne, ten má sice dlouhý nohy, ale jinak je to drobek a hlavně, zdrahá, ale neskáče.
Myslíš že to byl ten stájník?
Nebo nějaký exotický druh?
Brrr... nedivím se, že jste měly tak hrozný zážitek. Asi bych to taky zazdila frťanem.

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. září 2015 v 21:14 | Reagovat

[11]: My jim říkáme sklípkani (oni to vážně sklípkani nejsou), protože bydlí ve sklepech a jsou to ty stvůry, co lezou za tmy...
Stájníka neznám, ale teoreticky...

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. září 2015 v 22:28 | Reagovat

[12]: Baruschko, to, co jsem měla tenkrát na zdi, bude asi oficiálně pavouk pokoutník, zkus se podívat, ale bacha, je to fakt hnusný. Třeba je to i ten váš!

14 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. září 2015 v 22:31 | Reagovat

P.S. ještě ke komentářům - mně se zobrazují v emailu všechny přišlé komentáře, je to fajn služba, ale žes napsala do posledního článku, je přece jen jistota. Jinak tam mám i rubriku Máte slovo, kdybys chtěla napsat něco mimo téma... a pokud to napíšeš normálně pod článek, nic se neděje, já to nehrotím. :-)

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. září 2015 v 22:54 | Reagovat

[13]: No, je podobný, aspoň podle obrázků, takže by to mohl být on :-)
A je to fakt síla :-)
Prý nejznámější a ségra ho nezná? Budu se jí na to muset zeptat :-)

16 Iris Iris | E-mail | Web | 21. září 2015 v 18:51 | Reagovat

Tak jestli to bylo větší než dlaň, nespala bych tam, hezky bych s vámi odkráčela k vám O_O
Já se trochu uklidnila po narození syna, to mě sestra nadávala, ať se laskavě sklidním a nejačím, snažím se do teď.....i když někdy to prostě nejde.
Ať už po mně leze cokoliv, od mravence, po berušku, vždycky si tam prvně představím těch 8 noh, hrozný pocit.

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. září 2015 v 20:06 | Reagovat

[16]: Hele, synci se hoděj :-)
Ten můj umí zabíjet pavouky už od čtyř let :-)
Jo, to jsou ti chlapi těch hysterických maminek :-)
Mám doma rytíře v pubertě :-)

18 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. září 2015 v 21:09 | Reagovat

[17]: Rytíř v pubertě, to je hezký... :-)

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. září 2015 v 21:44 | Reagovat

[18]: No jo, je to rytíř podle nálady :-) Někdy je rytířštější k těm pavoukům :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama