Omdlévání

13. září 2015 v 19:42
Dnes mi Sugr (http://sugarless.blog.cz/) přiblížila jednu vzpomínku. To bylo její kouzelné skoroslůvko: MHD.
Vlastně na tu jednu mi nějak navázaly další :-)

Už ani nevím, kolikrát v životě jsem omdlela.
Doktoři usoudili, že moje sklony k omdlévání jsou způsobeny "jinou migrénou".
Doslova.
Tuhle diagnózu jsem získala po mnoha vyšetřeních všeho možného.
Závěr psala neuroložka.
A co s tím?
"Žerte brufen". Profesionální rada, že?
Nestěžuji si :-)
Moje omdlévání není až tak časté, poslední dobou už vím, jak se mu bránit, tak co :-)
A navíc, je zdrojem veliké zábavy pro mojí rodinu...

I když, to první, to se bavím nejvíc já.

To jsem byla v prváku, měli jsme praxi a technologii v jednom.
Ráno jsme si napsali písemku a pak jsme šli lepit pytlíky. Smáli jsme se, že jsme jak muklové.
Nějakým nedopatřením se mi podařilo skřípnout si prstík.
Zatímco jsme lepili, mistr opravoval písemky a jednoho po druhém si nás volal.
To už mi začalo být tak nějak teplo.
Když si konečně zavolal mou maličkost, už mi bylo trochu zle. Všechno z jednoho skřípnutého prstíku.
Přišla jsem k němu, stála a nějak jsem přestávala vnímat okolí.
Poslední co si pamatuju, byla myšlenka, že si položím hlavu na měkký polštářek a... BUM, práskla mi hlava o tovární podlahu.
A první, co si pamatuji potom, je náš mistr, jak mě poplácává po tváři a utěšuje, že se nemusím bát, že mi tu trojku dá :-)

Další omdlévací vzpomínka je na tramvajový pád.
Už poměrně dost těhotná, vážně viditelně, čekala jsem na tramvaj. Když přijela, narval se přede mě chlap a zasedl jedinou volnou sedačku.
Já si ještě označila jízdenku, chytila se tyče vedle toho chlapa a na další zastávce už mi chtěli volat sanitku... Omdlela jsem pánovi přímo do klína. Zasloužil si to.
A nejhorší okamžik byl, když jsem nemohla najít svoje brýle. Zaletěly až k dalším dveřím.
No, zbytek cesty jsem šla pěšky. Vždycky mi je po omdlení nebývale dobře :-)

A jednou jsem omdlela u bráchy v nemocnici.
Když měl úraz a ochrnul a já už byla zase těhotná. A v zimě, na vyhřáté JIPce a já na sobě zimní bundu a za sebou vybíhání schodů...
Všechny sestřičky z JIPky mi asistovaly u probírání a chudák brácha přišel na to, že ho mám asi vážně moc ráda.

Myslím, že zatím poslední omdlívací pád byl po návštěvě zubařky.
Trhala mi sedmičku, napíchala injekce a když zabraly tak rvala a rvala (strašně statečná ženská, někteří zubaři by si sami netroufli, ale ona ví, že bych k nikomu jinému nešla, tak se do toho pustila) a pak to křuplo...
Kdepak zoubek, jen zlomená čelist, ale to nic, to sroste :-)
A pak ten zub konečně povolil.
A já, protože se zubaře vážně bojím, jsem předtím nedokázala nic sníst, takže injekce nalačno...
Měla jsem vědět, že zaručeně omdlím :-)
V autobuse.
Naštěstí těsně před naší zastávkou, takže jsem si vystoupila doma a těžce vysmátá jsem si šla pro slečinku do školky.
Pár lidí bylo ochotných mi pomoci a já jim tímto děkuji.
Slečinky učitelka se ptala, čemu se tak směju, tak jsem jí to vyprávěla a ona přidala svojí historku.
Jak omdlela, těhotná, po odběru krve a doktor, ke kterému se vrátila, jí doporučil šálek silného a sladkého kafe.
Když si ho chtěla koupit, zjistila, že jí také lidé pomohli. Od peněženky, klíčů a jednoho z prvních mobilních telefonů...

Omdlévání už se bráním vždycky něčím sladkým. Pomáhá to.
A u zubaře už si nenechávám dát umrtvovací injekci.
Už jsem o něco statečnější.
Jako tuhle, když jsem měla pořádný zánět a doktorka mi čistila kanálky...
Ono by to přes ten zánět stejně nešlo umrtvit :-)
A co si budem povídat, taková bolest u zubaře je stejně prd, proti porodu :-)

Omdlívací historky jsou za mnou a další zubařské historky si asi nechám na jindy :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 14. září 2015 v 14:10 | Reagovat

To jsi mi připomněla trhání zubů (nebyl jen jeden) v zánětu bez injekce. Zážitek, no, hrůza!

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. září 2015 v 16:01 | Reagovat

[1]: Ale zas to netrvá dlouho :-)
A já tvrdím, že moje tři porody byly opravdu tak stokrát horší :-)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 14. září 2015 v 17:47 | Reagovat

Baruschko moc ti děkuji, že jsem přispěla k tvému článku! To je pro mne pocta i když slovo Městská Hromadná Doprava - je bohužel denně se mnou cestou do práce a z práce! :-(
Omdlení mě potkalo s příchodem přechodu, tedy ve věku 45let, bylo nečekané, ale prý to ženy v přechodu mají! Nu..., stejně jako ty už vím, jak se zachovat, abych neomdlela a nepraštila sebou o zem. :-)

4 Sugr Sugr | E-mail | 14. září 2015 v 17:49 | Reagovat

A ještě Baru...,
znám muže, který také trpí na omdlévání. Má nízký tlak a tak sebou sekne než se naděje. Divné viď? Mužský a omdlívá. Jeho žena ho občas najde ležet na zemi a už ví, že je to jen tlakem... Naštěstí!

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. září 2015 v 19:04 | Reagovat

[4]: Můj synek taky občas tak jako upadne :-)
Vlastně mi nepomohl žádný ze všech možných specialistů, ale nejlepší rady mám od synkova, dětského, lékaře :-)
Z nějakého podivného důvodu mi tlak vždycky prudce klesne ve chvíli, kdy by měl vlastně stoupat :-)
Třeba když jdu někam pěšky a tak spěchám a běžím a pak... BUM :-)

6 Sugr Sugr | E-mail | 14. září 2015 v 19:08 | Reagovat

[5]: No vidíš, kdybys měla MHD, tak bys né ...BUM! :-))

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. září 2015 v 19:19 | Reagovat

[6]: No, to je ono, to nám tady takhle jednou vypnuli proud v půlce města a já, krátce po nástupu do práce, jela na nějakou pracovní prohlídku a tramvaj nikde...
A autobus stavěl pod půlkilometrovým kopcem, samozřejmě s dvacetiminutovým zpožděním a já to musela doběhnout :-)
Když mi tam sestřička měřila tlak (nic jinýho stejně nemohla, když nešel proud), tak se ptala, jestli jsem živá :-)
Nějak nemohla nic naměřit :-)

8 Sugr Sugr | E-mail | 14. září 2015 v 20:09 | Reagovat

Znám, moc dobře s tím měřením...:-)  :-(

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. září 2015 v 20:55 | Reagovat
10 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 16. září 2015 v 18:46 | Reagovat

To je pěkné, že své omdlévání bereš tak pozitivně a nepoddáváš se tomu! Takový přístup se už dneska moc nevidí :)

A doktoři a brufen? Stále budou tvrdit, jak je to škodlivé užívat často, ale doporučují to na potkání...

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. září 2015 v 21:32 | Reagovat

[10]: Tak přiznávám, že těsně před omdlením to moc pozitivně nevidím :-)
A brufínek žeru skoro na všechno :-)
Roky jsem trpěla na angíny, děsná bolest v krku a nikdy, ale vážně nikdy mě nenapadlo, že si na to můžu vzít brufen, abych byla schopná zapít penicilin :-)

12 Nem Nem | 16. září 2015 v 22:59 | Reagovat

cs baru, super deníček :) ale brufen nejez na všechno, je to svinstvo, já si tak uhnala žaludeční vředy..a ty teda taky nestojí za nic.

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. září 2015 v 9:08 | Reagovat

[12]: Nem, nestraš :-)
Vředy máš určitě z těch Tvých chlapů, co máš doma :-)
Když je manžel nervák, vředy přijdou i bez brufenu :-)

14 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. září 2015 v 20:34 | Reagovat

Baruschko, to mohlo být třeba díky nízkému tlaku. Nebo nelítal ti zrovna cukr v krvi? Mně se něco podobného také stalo, asi tak třikrát. Teď dlouho ne, abych to nezakřikla.
Ta historka s mobilem a klíčemi je smutná, lidi jsou někdy vážně horší než zvířata.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. září 2015 v 21:06 | Reagovat

[14]: On to možná bude tlak a nebo cukr :-)
Na obojí platí cucat hroznový cukr a nebo cokoliv sladkého, že? :-)
A to vážně pomáhá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama