Málo nebo moc?

29. září 2015 v 16:12
Jeden milión je málo :-)
Za jeden jediný ubohý miliónek bych si nemohla koupit svůj vysněný domeček někde na okraji mého rodného města.

Na druhou stranu...

Jeden milión je strašně moc.
V tuhle chvíli...
Abychom dostali hypotéku, máme moc velkou rodinu a moc malý příjem a jeden jediný ubohý miliónek by nám ten vysněný domeček vlastně umožnil...
Ale než ušetříme milión...

Kdybych se nějakým záhadným způsobem dostala k několika miliónům, pak bych si jednoznačně pořídila domeček.
A ne jen tak ledajaký.
Domek, do kterého bychom se vešli jako rodina, s jedním menším bytečkem navíc, kam bych mohla ubytovat své rodiče, až nebudou schopni žít sami.
Domeček přinejmenším patrový, aby byli puberťáčci aspoň trošku odděleni :-)
Nejen proto, aby mi pořád nelezli na nervy, ale i proto, že jsou ve věku, kdy uvítají trochu soukromí a klidu od rodičovských kázání :-)
Ovšem byteček pro mé rodiče musí být v přízemí a bezbariérový :-)
A v mém domečku, krom dětského patra (podkroví?) musí být světlá ložnička, prostorná kuchyň, kde se může scházet celá rodina, aspoň malý obýváček, kde se může ten, kdo se nechce scházet, koukat na televizi :-)
A také toužím po veliké koupelně (dětem stačí malá, ale vlastní), kde bude prostorná vana a třeba i sprchový kout :-)
A další z mých malých snů je místnost s knihami :-)
Ne přímo knihovna, spíš tak nějak pracovna, police s knihami podél celé místnosti, pohodlné posezení, kout s počítačem a klidně i telka (prosím, vypnutá)...
No jasně a nějaký pokojík pro možné hosty neuškodí, že?
A samozřejmě zahradu...
Nepotřebuji nic velkého, jen pár ovocných stromů, květinové záhonky u plotu, bylinky pod oknem, možná trošku zeleniny a prostor na válení a dětské hry :-)

A co ještě provést s milióny?
Koupila bych si knihy...
Stovky a stovky knih...

A možná to bude znít blbě, ale mít prachy, našla bych si někoho k dětem, abych mohla aspoň jednou týdně jít někam do práce.
Odreagovat se, zbavit se lumpíků...

Zdá se Vám moje zacházení s vysněnými milióny poněkud sobecké?
Měla bych dát něco na charitu?
Na nemocné děti?
Na postižené?
Na slepé?

Ne, nejsem sobecká.
Mít prachy navíc, přispěla bych spíš na projekty, které mi byly nějakým způsobem užitečné :-)
Sponzorský dar pro školku, kam mi po dlouhých dnech zoufalství vzali dcerku...
Sponzorský dar pro školu, aby mohli znovu vybudovat bazén...
Sponzorský dar naší nemocnici, mojí zubařce, dětské lékařce...
A kdyby mi stále něco zbývalo, asi bych se ptala brášky na vozíku, jak bych mohla pomoct podobně postiženým...

Hmmm, jenže nějak ty milióny nemám :-)
Domeček je jen vysněný, skutečná je kuchyň, kam se mi sotva vejde jídelní stůl, skutečný je pokojíček pro synka, kam se vejde postel a skříň, skutečný je pokojíček mých holčiček, kde se hádají čí je který nepořádek a která si zrovna pustí písničky, skutečná je ložnice s výhledem na kola zaparkovaných aut, skutečná je vana, ve které si ani nenatáhnu nohy a skutečná je průkazka do knihovny, kam musím knížky vracet a ne si je hamounit v přeplněné knihovně.
Skutečný je dvoreček s psími hovínky a skutečné jsou neskutečně odolné rostlinky deroucí se z všudypřítomného jílu.

Nejsem milionářka, nemám domeček, ale pořád jsem šťastná :-)
Štěstí o penězích není.
Je o blízkosti, lásce, spokojenosti.
O rodině.

Je o povaze člověka :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Víla Víla | Web | 29. září 2015 v 17:09 | Reagovat

Dokonale shrnuto. Je to málo i moc, podle toho, z jakého úhlu na to koukáme.
A jestli by bylo to tvé potencionální zacházení sobecké? Určitě ne. Člověk musí začít u sebe, aby mohl pomáhat nebo dělat šťastné ty ostatní :)

Až teda najdeš ten milion na cestě a koupíš si za něj ty tuny knih, pěkně prosím, můžu k tobě chodit jako do knihovny? :D

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. září 2015 v 17:19 | Reagovat

[1]: Ccc, Ti je klidně budu posílat poštou, to budu mít i na poštovné :-)
Ale jinak, až budeš mít cestu kolem, stav se :-) A nebo u našich, kdybys jela ještě o kus dál, tam je knížek...
Se mi nevešly domů :-(

3 Kerr Kerr | Web | 29. září 2015 v 18:29 | Reagovat

Moc krásný článek- všimla jsem si, že mám ve svém článku o tomto tématu mnoho podobných myšlenek jako ty, tak ses mi úplně trefila do vkusu :P

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. září 2015 v 18:31 | Reagovat

[3]: Tak už se jdu podívat :-)
A děkuju :-)

5 Nebulis Nebulis | Web | 29. září 2015 v 18:32 | Reagovat

Milion je velké číslo, zní majestátně a když ho člověk napíše - těch nul! Ale nekoupíš si za něj pomalu ani byteček. Jaká škoda!

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. září 2015 v 18:40 | Reagovat

[5]: Je to málo i moc :-)

7 Kosma Kosma | Web | 29. září 2015 v 20:56 | Reagovat

Baru, tak souhlasím, že štěstí je o povaze - kolik obdivovaných hvězd, co měly podle nás všechno, si už sáhlo na život? Jinak v Brně si za mega nekoupíš ani garsonku! :-) Hezký článek a líbí se mi ta upřímnost - žádná falešná humanita: pod vlivem toho, co se děje ve světě, k tomu asi začně docházet spousta lidí! :-(

8 Kosma Kosma | Web | 29. září 2015 v 20:59 | Reagovat

Jinak já se knížek spíš zbavuju - nesnáším hromadění věcí, po kterých už nesáhnu a mohly by sloužit někomu jinému - takže pro mě je knihovna ideální volba! :-)Ale já teda velký čtenář fakt nejsem! :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. září 2015 v 22:56 | Reagovat

[7]: A já chci domeček :-)
A jak to je... Zamést si před vlastním prahem? Tak to já bych ráda, ale můj práh nějak stále není můj :-)
Až zametu před svým, pak možná půjdu mést i jinam :-)

[8]: Když já jsem čtenářka s velkým Č :-)
A jak jsem psala Víle, spoustu knížek jsem odvezla k našim, ale je pravda, že mě stejně moc nelákaly :-)
Ty, co mám ráda, ty si nechávám :-) A beru je do ruky ještě mnohokrát :-)
Ráda se s nimi setkávám několikrát, jako se starými přítelkyněmi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama