Kousek zpovědi

21. září 2015 v 19:30
Tak nějak přemýšlím, jestli mám odhalit kus svýho života a kus svýho trápení a přicházím na to, že to asi risknu :-)
Lidé, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem, mě pochopí...
A na těch ostatních mi vlastně záležet nemusí, že?
A kdo ví, třeba se najde někdo, komu můj příběh pomůže :-)

Proč je tehle článek přiřazen k tématu týdne "jak (ne)utíkat ze života"?
Protože já jsem neutekla.
Protože jsem sebrala veškeré zbytky vlastní odvahy a ...
A vůbec, posuďte sami :-)

Už jsem v jednom článku psala, že jsem chodila čtyři roky s fajn klukem a že mě opustil kvůli kamarádce...
A někde tady začíná můj (ne)útěk od života.
Byla jsem slušně na dně.
Byla jsem ubrečená, opuštěná, osamělá, nešťastná a úplně blbá a nezodpovědná.
Moje sebevědomí kleslo na nulu a já se ho vší silou snažila zvýšit.
A tak jsem dělala všechny možné chyby, jaké jen mladá holka může udělat...
Během jednoho pitomýho června se semlelo strašně moc věcí...
Třeba to, že jsem se nechtěla smířit s rozchodem a v klidu jsem svedla svého čerstvě bývalého.
Nebo to, že jsem nechtěla usínat sama v posteli, ve které jsem po tři roky spala s někým a tak jsem si do té postele přivedla svojí první lásku...
Podivuhodné načasování, zjevil se ve chvíli, kdy mi bylo nejhůř a kdy jsem ho nejvíc potřebovala...
Ale nebyl se mnou pořád. Nechtěl být...
A tak v té posteli skončila i moje (do té doby) platonická láska...

(Je zvláštní, jak holka, která potřebuje jen rameno na vyplakání kývne i na sex, jen aby nebyla sama, co?)

Taky jsem v tom červnu začala kouřit...
A chodit na diskotéky (ve dvaadvaceti skoro pozdě) a prostě pařit :-)

No a tady začíná jedno veliký JENŽE...

Jenže já ze zdravotních důvodů nemohla brát antikoncepci a místo nějaké ochrany jsem se (já bláhová a důvěřivá) spolehla na své partnery...
A to byla chyba...
Už v červenci jsem věděla, jak velká chyba to byla.
Byla jsem těhotná a nevěděla s kým.
A byla jsem najednou děsně zodpovědná a všem třem svým partnerům jsem to oznámila, samozřejmě i s pochybností o otcovství.
Nevím, jaké byly jejich pocity, ale já, hýčkané nejmladší dítko, jsem najednou musela dospět.
Musela jsem si doma vydupat možnost vlastního rozhodnutí.
A stejně tak jsem dopřála možnost vlastního rozhodnutí i potencionálním otcům...

Asi se rozhodli podle očekávání :-)
A pokud jsem náhodou někdy čekala víc, byla jsem bláhová.
Po pravdě, za sebe toho ani nelituju.
Já mám nádhernýho syna, chytrýho a když se mu zrovna chce, tak i báječnýho.
Jo, je to obyčejný puberťák a ti, kteří čtou mé články to vědí, ale stejně, je to první chlap, kterýho jsem milovala úplně doopravdy :-)

Ale lituju svýho férovýho jednání za něj.
Možná jsem mu dala život, ale něco jsem mu vzala.
Vzala jsem mu možnost mít úpně normálního vlastního tátu, ať by byl jakkoliv špatný...
Vzala jsem mu část jeho kořenů.
Vzala jsem mu možnost vlastního rozhodnutí.

A i když bych mu to ráda poskytla, nějak k tomu nemůžu najít odvahu.
Nějak nedokážu přijít za někým, koho tohle "dítě" vůbec nezajímá a riskovat, že mu zlomí srdce.
Vlastně bydlím pořád na stejné adrese, na "místě činu" a všichni tři to vědí. Ani jeden z nich mého syna nikdy neviděl. Nikoho nezajímá ani ta třetinová možnost.
Někdo mého syna nechce a je to jeho mínus...

Já jen doufám, že to synek jednou pochopí.
V momentální pubertální fázi doufám, že mi jednou odpustí.

Že mi odpustí to, že jsem zvedla hlavu a začala bojovat.
Že jsem mu dala život, se kterým si momentálně neví tak úplně rady.
Že jsem neutekla...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. září 2015 v 20:25 | Reagovat

Odvážný článek, nevím, nevím, jak to tu některé blogerky vezmou. Je to tu dost puritánské Baru..., ale musím ti říct, že tvá věta:
"Někdo mého syna nechce a je to jeho mínus..."
by zasloužila pozlatit!
Je neuvěřitelně pravdivá!
Jeho chyba - že ho nechce!
Tvůj syn má to nejlepší na celém světě - mámu - Tebe, takovou mámu, která si ho přála a která se o něj dokázala poprat i když věřím, že se to nikomu (skoro) mimo ní nelíbilo.
Máš mou poklonu za to, že jsi se zachovala tak, jak jsi napsala ve své zpovědi! :-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. září 2015 v 20:39 | Reagovat

[1]: No, taky proto jsem tak trochu váhala...
Ale co už...
Je to kus mojí minulosti a já se za ní nestydím :-)
Nestydím se za to, že jsem se zachovala nejlíp, jak jsem dokázala :-)
Vždyť chyby dělá každý, že? Já jsem se je aspoň pokusila napravit :-)

3 Sugr Sugr | E-mail | 21. září 2015 v 20:43 | Reagovat

[2]: Tohle nebyla chyba, to byla výhra!!!
Ale obávám se, že tady budu jediná s tímto názorem!
Možná i jediná komentující! :-))
Jak jsem již napsala, vážím si tě za to, že jsi dokázala "bojovat"! Troufám si říct, že proti všem! :-)
A neboj, syn až dospěje ti řekne, že "ho" ani poznat nechce, bude to totiž správný kluk po mámě. To si piš! :-)

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. září 2015 v 21:13 | Reagovat

[3]: Sugr, moc děkuju :-)

5 Jadu Jadu | 21. září 2015 v 21:13 | Reagovat

Tys ho vychovala určitě tak, jak jsi ve svých podmínkách nejlépe mohla. Takže i když jsi možná udělala chyby, tak ses s nimi vypořádala dobře. A třeba to synek nepochopí teď. Muži prý dospívají později. Ale jednou zjistí, že je to jenom chyba toho "otce". :)

Jméno otce, když se o dítě nestará, je stejně  ničemu. Vím to sama nejlíp. Raději bych to jméno neznala, než abych věděla, že mě potkává na ulici, a stejně mě ani nepozdraví...

A víš co, moje mamka stejně říká něco, co je úplně nejlepší :)) Lepší je mít jenom jednu fajn mamku, než dva rodiče, ale za to debily... :D

6 denikmyvala denikmyvala | Web | 21. září 2015 v 21:24 | Reagovat

Tomu říkám skutečná odvaha! Máš mé uznání! Takhle se vybodnout na vše a jít si za tím, co má skutečně smysl.

7 Kosma Kosma | Web | 21. září 2015 v 21:25 | Reagovat

Já myslím, že to určitě bylo náročný a že jsi za tu lehkomyslnost určitě zaplatila fest... A syn sám nepátrá, kdo je jeho otec? Někomu z těch tří musí být podobnej? :-) Být jím, chtěla bych to vědět...
Jinak palec nahoru za upřímnost a nechápu, proč by to někomu mělo vadit - to je přece život, že sekáme chyby - všichni! :-)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. září 2015 v 21:53 | Reagovat

[5]: Ty mě vždycky podpoříš, co? :-)
Děkuji :-)

[6]: Když já ani nevím, jestli to byla odvaha :-) On to možná byl i truc, jít proti celý rodině...

[7]: Synek je celej já. Jen mnohem hezčí :-)
A já mu nedala možnost pátrat, páč bych nerada, aby někde někomu zničil fungující rodinu.
Nějak si nedokážu představit, že by někdo takhle přišel za mým přítelem... Asi bych mu nemohla jen tak odpustit, kdyby mi třeba neřekl o možném dítěti :-)

9 Ježurka Ježurka | Web | 22. září 2015 v 17:23 | Reagovat

Hluboce se skláním před tebou, co jsi dokázala! Určitě jsi byla vždy ráda a otec, který nemá zájem nestojí za to, aby na něj někdo vzpomněl. Já měla děti s jedním - prvním manželem a po rozvodu se stejně o děti nezajímal a oni říkali táto někomu úplně jinému. Tak jaký je tu rozdíl? Moc velký ne, že? Jo, platil alimenty, i když minimální.

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. září 2015 v 19:14 | Reagovat

[9]: Ježurko, děkuju .-)
Jak říkám, za sebe toho nelituju.
Je mi jasný, že když ho "táta" nechce, pak je fuk, jestli ho zná, ale vysvětlit to puberťákovi se zraněnou dušičkou je trošku složitější :-)
Ale jak už psala Jadu, on na to jednou přijde :-)

11 Pavla M. Pavla M. | Web | 23. září 2015 v 16:36 | Reagovat

Nemyslím si, že by bylo co odpouštět, naopak je co obdivovat a tohle každé dítě velmi dobře chápe...
Mě je teď právě dvaadvacet (resp. za měsíc mám narozeniny) a myslím si, že jste jednala jak nejlépe to šlo, podle svého srdce, tak, jak jste to cítila... Přineslo Vám to mateřství, což je to nejkrásnější na světě a slušnej chlap se určitě taky najde :*
Na chyby minulosti bych se dívala tak, že se zkrátka staly, člověk se poučil a hlavně vedly k něčemu dobrému, k Vašemu synovi...
Je dobře, že jste článek napsala, třeba jej zrovna čte jakási zlomená slečna tak  bude vědět, jak to chodí... :)

12 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 23. září 2015 v 20:44 | Reagovat

Určitě pochopí ;) Puberta jen zkrátka není nejmoudřejší období...

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. září 2015 v 21:25 | Reagovat

[11]: Toho slušnýho chlapa už mám deset let :-)
A je víc, než slušnej :-)
A pokud by kousek mýho života mohl někomu pomoct, asi bych si vlastně nepřála nic víc :-)

[12]: Chvilkama mám pocit, že puberta je naprosto šílená :-(
Ale zas je sranda :-)

14 pavel pavel | Web | 25. září 2015 v 13:00 | Reagovat

Být na jejich místě nechal bych si ověřit jestli tím otcem bych mohl být já a tvého syna poznat.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. září 2015 v 14:19 | Reagovat

[14]: Možná na to někdo z nich přijde časem :-)
Já jsem ráda, že ho mám i když s ním mám spoustu starostí. Ono se mi to určitě jednou vrátí :-)

16 Snapeova Snapeova | Web | 26. září 2015 v 20:23 | Reagovat

Chyby přece dělá každý a kdo říká, že ne, tak pěkně kecá. Ty ses z nich poučila. Nevidím důvod tě odsuzovat. Já bych se takhle třeba nezachovala, ale to je o tom, že každý má jinou osobnost, je jiný. Třeba bych udělala zas zcela jiné chyby. Obdivuju to, jak ses k tomu pak dokázala postavit čelem, byla jsi zodpovědná a vychovala své dítě. Za chyby jsi zaplatila a zároveň dostala do života něco krásného... Tvůj příběh ja takovým příkladem toho, že spousta zlých věcí se nám stane proto, aby pak mohly přijít jiné krásné věci.

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. září 2015 v 20:29 | Reagovat

[16]: Ono asi není důležité nedělat chyby, ale musíme se z nich poučit a postavit se jim čelem :-)
Třeba včera jsme se se synkem kočkovali a moje už tak soužené čelo se tak nějak dostalo do prudkého kontaktu s jeho kolenem :-)
Panečku a bylo po legraci :-(
Vážně, jsem ráda, že mi vstoupil do života a už mi je celkem jedno, jak se to stalo :-)

18 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 27. března 2016 v 18:42 | Reagovat

No jenže, že jsi dala ty odkazy, jinak bych se to nedozvěděla. Ty mužský jsou prostě asi jiný i co se týče vlastních dětí... oni měli aspoň "jenom" třetinovou možnost. Martinův táta žil ve stejným městě, jen o pár bloků dál a nechal se vidět jednou, až v synovo osmnácti u soudu. To my prostě asi nikdy nemůžeme pochopit.

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. března 2016 v 19:03 | Reagovat

[18]: No, my asi ne :-)

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 31. března 2016 v 21:31 | Reagovat

Klobouk dolů. Jsi velmi statečná. Já jsem srab. Zůstala jsem ze strachu ze samoty v manželství, které moc nefungovalo. Dnes je to mnohem lepší, ale stejně nevím, jestli to nebyla chyba, možná mohli mít kluci šťastnější dětství, možná, kdo ví...

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 31. března 2016 v 22:03 | Reagovat

[20]: Kdepak statečná, spíš tvrdohlavý beran, ochotný jít proti všem :-)
Ale je pravda, že mi to dalo hodně.
Mimo jiné i sílu pak, časem, odejít z manželství dřív, než jsme napáchali příliš velké škody...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama