Jak se bydlí?

8. září 2015 v 16:58
Že život není fér, to je stará pravda :-)
A důkazů je spousta...
Právě jsem připisovala komentář k Alexandrovu článku, když jsem si vzpomněla na jednu "starou" křivdu.

Vzpomněla jsem si na dobu, kdy dům, ve kterém bydlím, ještě patřil městu.
Vzpomněla jsem si na dobu, kdy byl tenhle dům nabídnut k prodeji.
Šest partají, šest různých rodin, s různým vzděláním a s různými finančními možnostmi.
Tak nějak od boku hozená cena byla kolem dvou miliónů...
A pak to kleslo na jeden a půl.
Tehdy se šla moje maminka informovat, zda by mohla ten barák koupit napůl s jedním ze sousedů.
A bylo nám sděleno, že ne. Buď celý a nebo nic.
Ani po jednotlivých partajích by to prý nešlo, neboť abychom založili družstvo, muselo by těch partají být aspoň deset.
A šup, během necelého měsíce klesla cena ani ne na třičtvrtě mega a obratem byl barák prodaný...
A náš nový majitel, tedy vlastně jednatel, neboť majitelkou je jeho žena, kterou jsme nikdy neviděli, začal posílat výpovědi.
Na některé nájemníky to zabralo, na nás ne.
A na našeho souseda.
Začali jsme se soudit.
A světe div se, všechny soudy jsme vyhráli.
Nás pan (ne)majitel se nás prostě nezbavil.
Z původních šesti rodin jsme tu zůstaly dvě.
Naše rodinka a soused, jemuž v průběhu všemožných soudních jednání zemřela manželka na rakovinu.
Tak nám pan (ne)majitel aspoň napařil regulované nájemné, abychom tedy nebydleli "levně".
Sice nám nařídil vystěhovat všechny kůlny a kóji na půdě, ale jako podlahovou plochu tyto prostory stejně započítal.
A pak dostal geniální nápad a rozhodl se, že nás z toho bytu prostě dostane a přišel s tím, že se vystěhovat musíme, protože si tam ubytuje syna.
Jo, rodinný příslušník, to už je důvod k výpovědi.
Ale jen za určitých podmínek :-)
A tak jsme se z našeho krásného, prosluněného, dřevem a břidlicí obloženého bytu s akumulačkama a kamnama na uhlí ve druhém patře, stěhovali do metrově stejného bytu, ve stejné vzdálenosti od školy, školky, zastávky, pošty a podobně.
Stěhovali jsme se o dvě patra dolů.
Do poněkud sníženého přízemí v našem nepodsklepeném domě.
Z bytu, který jsme za víc jak dvacet let dokonale přizpůsobili našim potřebám jsme se přestěhovali do hnusné, mokré a plesnivé nory.
Parkety, které si naši pokládali sami jsme vyměnili za dřevotřískové desky, na které jsme museli koupit alespoň nějakou krytinu.
Kuchyňskou linku jsme museli postavit na druhý konec kuchyně, neboť zde nějaký chytrák předělal vodu a už se nám sem nevejde jídelní stůl.
Topit v kamnech tady vážně nemůžem, protože komíny jsou ucpané (tenkrát) právě až k druhému patru, kde jsme si je vybírali sami. Teď už až nahoru.
Místo báječných akumulaček, na které jsem si mohla lehnou, kde jsem si nahřívala peřinu a kde se skvěle sušilo prádlo, máme pitomý elektrokotel, díky kterému platím měsíčně pět tisíc za elektřinu a obvykle v prosinci ještě doplácím.
Když k tomu připočtu devět tisíc za nájem, dostanu se na poměrně vysokou částku...
Když si vzpomenu na to, jak tu hořelo a popraskala okna v chodbě, byl to nějaký květen, v říjnu pan (ne)majitel nechal okna vyndat, že se jako opraví a v červnu (!!!!!) je donesl zpět.
A když se ucpaly stoupačky a po chodbě tekly exkrementy, pak nám navrhl, ať si pod schody dáme prkno na cihly, ať v tom nemusíme šlapat a instalatéra poslal až když tu někdo vyhrožoval hygienou.
A mohla bych pokračovat...
Za těch nějakých 15 let se podobných věcí událo spoustu...
(Mimochodem, těch 9 tisíc platím už dobrých pět let. A začínali jsme někde na šesti, pokud se nepletu... Ten barák už jsem tady zaplatila sama...)

No, a jestlipak někdo uhodne, jak to dopadlo s tím synem, co se měl přistěhovat místo nás?

Že by to byl ten ukrajinský pán? Tedy, jeden z těch čtyřech ukrajinských pánů, co tam bydleli i se slečnami s podobným přízvukem?
A nebo po nich, že by jeho syn byla zrzavá servírka s dcerou, kterou měla v šestnácti?
A nebo že by se jeho syn převlékl za babičku, která si nedokázala vychovat svoje čtyři děti a tak měla od všech čtyř v péči stejně nevychovaná vnoučata?
A nebo že by jeho syn byl ten chlap, co si to pronajal proto, aby tam mohl nastěhovat velkou romskou rodinu?
Dole bydlíme skoro deset let a za tu dobu se nahoře v našem bývalém bytě vystřídalo tak patnáct nájemníků.
A stejně je většinu času neobydlený.
Stejně, jako další dva byty v domě.
I když, momentálně je v horním bytě pán, který platí jen šest tisíc nájem, protože chtěl jen 2+1 a tohle je stometrová třijednička... Ten tu možná chvilku vydrží...
A já se zcvoknu z toho, jak budu po dvorku šlapat do psích hovínek nejen od jeho uštěkané fenky, ale i od všech psů, kteří se za ní táhnou, páč ta fenka snad permanentně hárá.

Kdybych to měla nějak uzavřít, tak tím, že cítím dvě obrovské křivdy a aspoň tisícovku maličkých.
Největší křivda je ta, že jsme ten barák nemohli koupit sami (mimochodem, to jsme opravdu netušili, že jsme ten barák klidně mohli koupit, jak ve dvou, se sousedem, tak třeba v šesti, jako každý byt zvlášť) a že ho dostal někdo, kdo si někde někoho podmáznul, aby ho dostal za nejnižší možnou cenu.
Možná kdyby se maminka nevyptávala, klesla by cena i na pitomých sto tisíc...
A druhá křivda je ta, že jsme z bytu plného slunce doslova klesli do nory, kam svítí ranní sluníčko dvě hodiny a odpolední jednu ubohou čtvrthodinku, protože mezi všemi těmi domy se prostě neprodere a kde si nemůžem otevřít okno v místnosti, kde zrovna nejsme, protože chodník je NAD úrovní naší podlahy a stačí jen trošku zvednout nohu a máme člověka třeba v ložnici.
A to nemluvím o tom, že máme v ložnici i vodu, když se ucpe kanál a louže prosakuje skrz zeď :-)
Ale co, nahoře už zatéká střechou, to je tak, když se o barák nepečuje.

Jsou to takové moje osobní křivdy a pevně věřím, že takhle ukřivděných nás je víc :-)
Ale na druhou stranu, sem mě maminka přinesla z porodnice, můžu vypouštět děti na dvorek, jako jsem bývala vypouštěná já, ve sto metrech se tak nějak vejdem, do školy to máme dvě minuty, do centra čtvrt hodinky...
A vůbec, lepší poznané zlo, než nepoznané.

A schválně, máme v baráku dva volné byty, tak kdo se asi přistěhuje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 8. září 2015 v 21:00 | Reagovat

Lidé jsou chamtiví a závistiví, to asi bude trvat ještě nějaký čas... :)

2 DD DD | 9. září 2015 v 7:36 | Reagovat

to bude spíš věcnost ... obavam se

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. září 2015 v 11:24 | Reagovat

[1]: Lidi budou chamtivý pořád :-) Někteří víc, někteří míň a dokonce se najdou i takoví, kteří se podělí :-)

[2]: Já si tak uvědomuju, jak jsme všichni bohatí, protože se můžem podělit o své zisky s chudáčkama majitelama domů :-) A v případě dávek na bydlení tyhle chudáky vlastně živí stát, že? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama