Věk a stáří

10. srpna 2015 v 14:41
Ať si to přiznáme a nebo ne, naším vnitřním démonem je čas.
Nejen čas ubíhající natolik, že nestíháme, ale čas sužující naše tělo do té míry, že prostě stárne...
A kdo z nás si uvědomuje postupující věk?
Vidím to na sobě, na své rodině, prakticky na každém.
Vždycky jsem si říkala, že až mi bude čtyřicet, budu vážně děsně stará...
Sem tam mi ta myšlenka ještě probleskne hlavou, tak nějak mimo, intuitivně, protože ve skutečnosti samozřejmě vím, že ten čtvrtý křížek už mám do hřbetu vypsaný.
Ještě nedávno jsem si říkala, jak chudáci starobní důchodci zvládají tahle vedra, ve svém věku už mají špatnou termoregulaci a chodí v létě v zimě v tom stejném, jen na zimu přidají kabát a teplé ponožky...
A ejhle, teď jsem strávila týden se svými rodiči.
Tátovi bude za týden 71, mamce na jaře 70...
Byli jsme jim pomoct s opravou střechy a malováním kuchyně.
Nějaká špatná termoregulace třeba naší mamce nic neříká.
Ráno chodila v kraťasech a triku, před polednem natáhla "nahaté" tílko (tričko s ustřiženými rukávy a poměrně velkým výstřihem) a stáhla ty kraťasy.
A po obědě zalezla do postele, prospat to nejhorší vedro...
A ono mi tak došlo, kolik toho moje maminka takřka v sedmdesáti zvládá.
Jo, špatně chodí, má problémy s klouby a se zády, ale zaručeně stíhala navařit pro sedm lidí i v provizorní kuchyni na chodbě.
Do dřezu si vodu nosila kyblíkem. No co, není to tak dávno, co jsme rozvedli vodu po baráku, dřív jsme chodili pumpovat ven :-)
Jenže kromě vaření ještě stihla úkolovat ostatní a ráno, kdy my ještě spali si obdělávala záhony...
Popravdě, naši mají hektarový pozemek a i když většinu zabírá louka (kterou si, mimochodem, musí posekat sami), záhonů je tam dost.
Tolik, že jim bramborové políčko pokryje potřebu brambor na celý rok a ještě můžou rozdat nám, dětem.
Tolik, že cibule stačí na celý rok také i pro nás, jejich děti.
Mrkve je každý rok tolik, že jí maminka strouhá spolu s petrželí a celerem, abychom měli pytlíky na svíčkovou připravené v mrazáku.
Každý rok mamka nakládá vlastní zelí.
Česneku se u nás moc nedaří, ale stejně to každý rok zkoušíme. Je malý, ale o to aromatičtější.
Samozřejmostí jsou rajčata, papriky, dýně, okurky (jak nakládačky, tak salátové), cukety, hrášek, kedlubny, růžičková kapusta, fazolky, řepa pro králíky, mochyně a okurkopapriky (ačokča).
A ani nevím, na co jedlého jsem zapomněla...
A květiny...
Nejen trvalky, jako listopadky, ale i gladioly, tulipány a podobně...
Teď maminku čeká operace, dostane novou kyčel, takže musí většinu zahrady sklidit do září, kdy nastupuje...

Stará?
Ruku na srdce, je mi skoro čtyřicet, ale takhle makat? Pořád? Den za dnem?

A táta?
No, už špatně slyší a občas má trošku problém se soustředěním, ale když si za barákem postavil lešení a procházel se po něm stejně, jako před třiceti lety, když lezl po stojnách, protože na žebřík to nemělo cenu, uvědomila jsem si, že sluch je snad to jediné, co ho opravdu postihlo. A co si budem povídat, po letech manželství na dálku je táta někdy rád, že neslyší, teď, kdy spolu žijí už pár let :-)
To táta seká zahradu a protože jeho stroje tak nějak kolabují, v případě nouze to zvládne i kosou. Minimálně kosí pro králíky.
Protože bydlí na samotě a autobus jezdí málokdy (můj brácha říká, že autobus tam jede v březnu a v úterý), klidně si těch 15 kilometrů do nejbližšího městečka dojde.
Ano, nedávno mu brali žlučník, předtím měl také problémy se zády, prostata už taky nevypadá jako ve dvaceti, ale to prostě k jeho věku patří.
Ještě pořád se dovede ohánět sekerou či lopatou.
Ještě pořád má velikou sílu a na střeše se pohybuje s jistotou.
Ano, stárne a jsou dny horší a dny lepší.
Na tátovi je ta špatná termoregulace vidět. I v pětadvaceti stupních má dlouhé kalhoty a triko s dlouhým rukávem. Jsem ráda, že na tyhle vdra si vzal kalhoty krátké a triko také s krátkým rukávem.
Má dny, kdy se mu krok zkrátí a trošku se šourá a každý z jeho sedmi křížků je vidět, ale pořád je víc dnů, kdy narovná záda, prodlouží krok a vykračuje si jak junák.

Ano, jsou to starobní důchodci a pracovat na píchačky osm nebo dokonce dvanáct hodin denně by už nemohli, ale pořád zastanou pořádný kus práce.
Ano, jsou staří.
Ale to jen ten démon, ukusuje kousky jejich těla, odpočítává každou minutu, ale zatím se pořádně nezakousl do jejich duší, do jejich vnímání věku.
Pořád tomu démonovi nedovolili, aby je zlomil.
Doufám, že za nějakých třicet let budu stejně čilá, jako moji rodiče.
Doufám, že tomu démonovi nedovolím vzít mi aspoň ten trošek mládí někde uvnitř...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 10. srpna 2015 v 16:59 | Reagovat

Baruško, moc krásně jsi to o rodičích napsala a buď ráda, dokud to tak je všechno v pořádku. Moje maminka byla taky dlouho čilá, teď už je jí 95, tak je to znát. A ta termoregulace? Já ji tedy opravdu taky nemám. Kdybys mne viděla, jak tady chodím. Pouze spodní kalhotky a tričko bez rukávů. Fakt jen ty dvě věci a ještě je mi vedro. Tak nevím. A tvým rodičům se klaním. Mně je 74, taky se snažím, ale na ně fakt nemám.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 18:02 | Reagovat

[1]: Ježurko, právě teď jsme všechny tři oblečené stejně :-)
A ono s maminkou už to taky není úplně ono. Kyčel měla vyměnit už před třemi lety, ale zas říká, že rýč je nejlepší rehabilitační prostředek :-)
Taky se bojíme, že až bude mít novou kyčel, nevydrží to záda, už jsou zvyklá na pokulhávání.
Ale dokud neztratí humor, tak bude dobře :-)
Humor je to nejdůležitější :-)

3 surpan surpan | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 19:43 | Reagovat

Jako by jsi mi mluvila z duše. Prarodiče teda již bohužel nemám, ale drahá polovička ano. Je jim okolo 75. Mají pole, sklízí obilí a zemáky. Mají ořechy, okurky, prostě všechno na co si vzpomeneš. A když přijedem, odjíždíme s plným kufrem zeleniny, kterou ani nemůže spotřebovat.
A protože jsme se přestěhovali nedávno do domečku a máme velmi hodné starší sousedy také ve věku okolo 75 let a oni nejsou žádní troškaři, že by jim stačila jedna zahrada, mají zahrady dvě a ještě několik vynohradů.
Bych se mohl vykašlat na to všechno obdělávat a snažit se pro vnoučata, která to pak z půlky vyhodí (tajně až doma). A i když nejsme jejich vnoučata, rvou do nás především ovoce horem spodem. Jdu na zahradu pro naše meruňky, potkám souseda. Donesu domů misku naších meruněk, misku sousedových meruňek, švestky a borůvky z muchovníku. Pokud mám ještě někde místo, třeba v podpaží, narve mi tam flašku s vínem.
Bojím se jít na zahradu :-D Je to od nich hrozně hezké, ale pak nestíháme vymýšlet, co dát na výměnu.
A s tou termoregulací. Na druhé straně žije další soused a tomu je 103 let. Prášky nejí, protože mu nic nedali. Měl mrtvičku, přestal chodit. A on to za měsíc rozchodil a zase už chodí na zahradu. V tom největším horku si veme ušanku, košili, na ní bundu tmavé barvy, dlouhé plátěné tmavé kalhoty a jde se projít na zahradu. Tohle je prostě borec na konec. Až mě bude 60, mu bude asi 250 a dokud bude víno růst, on na té zahradě bude sedět živ a zdráv pod tím svým stromem :-D

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:03 | Reagovat

[3]: Myslím, že na oplátku nic nepotřebují :-)
Můžeš sem tam nabídnout nějakou pomoc a oni jí využijí, až to budou potřebovat :-)
Je fajn, že jste měli štěstí na sousedy :-)
A věř, že starším lidem leckdy ke štěstí stačí trošku společnosti, popovídání s někým jiným, než je partner, pokud mají to štěstí a nějakého mají :-)
A pokud se na kus té řeči občas zastavíš, zjistíš, že takový pohled starších je někdy mnohem lepší, než Tvůj :-)

5 surpan surpan | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:11 | Reagovat

[4]: No jistě že nic nepotřebjují, ale jak k tomu přijdu já, člověk, který nikdy nechce být nikomu dlužen. Dobrých lidí si vážím, ale nesnáším slovo dluh, ať je v jakémkoliv smyslu.
Jn, občas potřebují pomoct především s technickými věci, telefonem nebo něco těžšího přemístit. A to rád pomohu.
Jo, to popovídání je ale někdy složité. Hlavně když se po hodině nedostaneš ke slovu :-D Ale mají velmi zajímavé příběhy, které se nedají přerušit. Problém je, že oba dva tito manželé se také nechtějí pustit ke slovu :-D
Hlavně jsou mnohem šťastnější. Já pořád uvažuju nad smyslem života a pořád ho nemohu najít. Když je člověk bez koruny, má se blbě, vypracuješ se, makáš skoro nonstop, máš dost peněz, ale nemáš je kdy utratit, protože nemáš čas. Makal jsem 7 let v kuse na několika projektech, můj volný čas byl vždy pracovní. Abych si někdy mohl postavit domek, koupit pěný auto, mít se dobře. A teď uvažuju nad tím, jestli mi to vůbec za to stojí? Proč tohle všechno, když si posledních 7 let skoro nepamatuju, protože jsem proseděl u počítač celé dny a noci...mám se na vše vykašlat, vzdát se toho sedmiletého budování kariéry a projektů...zahodit 7 let neskutečné dřiny a neustálého učení se něčemu novému? Nebo vydržet přesto, že mě to nenaplňuje? Toť otázka na kterou neznám odpověď...

6 Kosma Kosma | Web | 10. srpna 2015 v 20:16 | Reagovat

Pěkný! :-) Moje mamka vždycky říkala, že stárnout pocitově začala ve 35, že v těch letech už přestávala zvládat, co dřív. Půlkulatiny mě čekají v zimě - tak su zvědavá! :-) Mě spíš štve, že začíná být nad moje síly, udržet krok s mladšíma - jsou už jinde, mají jinej přehled, ve škole je učí jiný věci...

7 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:24 | Reagovat

Věk je jen číslo. Pro někoho má větší význam, pro někoho menší. Tvé rodiče obdivuji a hluboce se klaním před jejich houževnatostí a pílí! :)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:43 | Reagovat

[5]: Vidíš, prachy nejsou smysl života :-)
Zrovna teď s přítelem drbem koupelnu po malování. Je to jeho druhý týden dovolené, první u našich, druhý malujem doma. Nikdy jsme spolu nikde nebyli, všechny dovolené trávíme více méně stejně. Něco makat k našim, zbytek makat doma... A nedokážu si představit, že bych měla prachy a s tím mým se válela někde u moře.
Takhle jsme spolu, společně něco tvoříme a vlastně o moc víc od života nepotřebuju. Je fakt, že na vlastním by se tvořilo líp :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:47 | Reagovat

[6]: Já si věk poprvé uvědomila, když synek přinesl vysvědčení a najednou mi došlo, že už je veliký...
Poslední dobou ale taky svoje děti neberu tolik jako svoje, spíš jako kamarády, pořád si musím připomínat, že jsem máma dvou puberťáků :-)

[7]: Jo, tak to mi věř, že se klaním taky :-) Tuhle jsem se klaněla osm hodin v bramborách a narovnávala se pomalu osm dnů :-) A ještě teď cítím svaly na nohách :-) Takový předklon...
Horší je, že se na to číslo necítím a na ty bolesti zad taky ne. Vlastně ani na ty křečový žíly a další trápení :-)

10 surpan surpan | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:50 | Reagovat

[8]: Za celých 7 let jsme měl dvě týdenní dovolené, zbytek jen vybírám na Vánoce...
A i to moře bylo fajn. Hrozně jsem si odpočal.
Přesto bych si přál mít vlastní pěkný domeček se zahrádkou...

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:52 | Reagovat

[10]: No, ten můj má většinou dva týdny v létě a zbytek na ty Vánoce. A pak přijde šéf a řekne, že budou o svátcích makat :-)
No a já teď místo drbání koupelny vykecávám tady a můj drahý chudáček drbe sám :-)

12 surpan surpan | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:56 | Reagovat

[11]: Dobře sis to zařídila

13 surpan surpan | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 20:57 | Reagovat

[11]: Tak ho pozdravuj a řekni mu, že vlevo v té druhé spáře má špínu, ať to neodrbává :-D

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:06 | Reagovat

[13]: Levou jsem dělala já :-)
Konečně jsme se dostali k tomu, že odrbáváme to lepidlo po obkladačích, co tu byli asi před patnácti lety :-)
A věř mi, že to tady dělalo nějaký prase :-)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:08 | Reagovat

Tvoji rodiče mají můj obdiv. Věř ale tomu, že právě ta práce kolem zahrádky a domku je udržuje čilé. Kdo je zvyklý celý život něco dělat, ať manuálně či u stolu nevydrží nečinně sedět a chátrat na těle i na duchu. Já jsem to řešila brigádou ještě dalších 10 let po odchodu do důchodu- dříve se chodilo při 3 dětech už v 54 letech u ženy. Bylo mi mezi lidmi dobře- v obchodě. Když člověk celá léta  je v kanceláři, změna je dobrá.

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:09 | Reagovat

[10]: Domeček je dobrý, ale do určitého věku a pokud ho můžeš předat mladým a jen tak někdy pomáhat. Na stáří je lepší jen byt- svůj, ale byt.

17 surpan surpan | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:10 | Reagovat

[14]: Tak to už by klidně vydrželo dalších patnáct let :-D
Něco podboného si budou říkát nájemníci, co přišli po nás v Brně do bytu. Majitel nevyspároval mozaiku nad kamny pod digestoří, tak jsem to udělal já. Úplně poprvé jsem spároval, koupil jsem si špatný tmel, zvolil jsme špatný postup a i když práca trvala asi hodinu, úklid zasviněných kachliček trval dva dny :-D A to se vyplatí :-D

18 surpan surpan | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:11 | Reagovat

[16]: Malý domeček. Nejlépe jednopatrový.
Ono se v dnešní době těžko něco předává mladým, když to pak hned spolkne exekutor...

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:14 | Reagovat

[18]: Mám pár kamarádek, které bydlí v domě, někdy i poschoďovém. S mužem se hledáme po domě...říkává jedna z nich. Další si naříká, že děti nemají na domek čas, ona už nemůže (je vdova), ale ono se tak těžko rozhoduje co s domem, na kterém se nadřeli léta.

20 surpan surpan | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:24 | Reagovat

[19]: Já bych se přihlásil :-D
Proto bych chtěl domek co nejdřív, abychom si jej užili a navrhl bych si jej tak akorát, abychom se nehledali. I když i nyní mám svou pracovnu a je mi zde příjemně. Až na tu teplotu 31,3°C.
Nechápu, že někdo může říct, že nemá na bydlení bez práce čas. Já se dřu, abych si mohl někdy dovolit hypotéku na celý život a mít někdy své bydlení...divná to doba.

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:29 | Reagovat

[15]: Jo, to je přesně ono, bojím se dne, kdy se naši přestanou hýbat, pak bude rychle konec :-(

[16]: A byt, proč ne, ale chce to mít štěstí na sousedy :-(

22 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:32 | Reagovat

[19]: Maminka je někdy ráda, že se státou nepotkává pořád, nejsou zvyklí žít spolu a v jedné cimře by se povraždili :-)

[20]: No, ten můj se dře, aby uživil mojí nezaměstnanou maličkost a tři děti. Doba fakt divná. Nikoho nezajímá, že dáme měsíčně 14 tisíc jen za bydlení a s hypotékou bychom se vešli do deseti. Nikdo mu jí nedá, na to má prý malý plat a vysoký věk...

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:36 | Reagovat

[21]: To my docela máme. Nešpehujeme se,  nehádáme, pokud někdo potřebuje pomoc, tak si pomůžeme, když je třeba se domluvit na opravě v domě, váhající přesvědčíme a jde to. Družstevní panelák je přece jen něco jiného než jen vlastníci nebo obecní či soukromého majitele činžák. Tady je 33 bytů, po 11 ve vchodu, tak to jde.

24 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:47 | Reagovat

[23]: Ono to je asi opravdu jiné, pokud za to lidi dají prachy. Víc si toho váží :-) My se tady snažíme a pak se vždycky nastěhuje někdo, kdo celou snahu odsune kamsi :-)

25 pavel pavel | Web | 11. srpna 2015 v 20:57 | Reagovat

Práce omlazuje a lenoši stárnou.

26 surpan surpan | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 23:13 | Reagovat

[22]: Jn, hypotéka je kapitola sama o sobě. Plno lidí na ni nedosáhne, přitom platí větší nájem. Ale před krizí to problém nebyl, to dali hypotéku i tomu, který opravdu neměl z čeho platit...

27 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 23:30 | Reagovat

[25]: Humor prý také omlazuje, tak to snad trošku zachrání :-)

[26]: Ony všechny půjčky jsou zabiják :-)
Pořád tvrdím, že finanční gramotnost by měli vyučovat od druhé třídy základní školy a aspoň do devítky. Rodiče to, dost často, nezvládají :-(

28 "DD" dusedemona "DD" dusedemona | 13. srpna 2015 v 22:10 | Reagovat

tak snad jedine .. poprat  jim takovehle zdravi minimalne do stovky

29 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 22:14 | Reagovat

[28]: Šmarjá, nestraš :-)
Chceš tím říct, že ten šílenej bordel v baráku budem likvidovat až budu v důchodu?
Copak o to, já to našim přeju, to ne že ne, ale nedokážu si představit, jak se budou moje vnoučata probírat věcma po babičce mýho táty, promíchaný s několika různýma sbírkama a celý zavalený mašinkama, páč to by táta ještě pár modýlků udělal :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama