Puberťákova moudrost

30. srpna 2015 v 9:25
Tak nějak jsem se doma zmínila, co je téma týdne :-)
A můj synek okamžitě reagoval tím, že člověk může mít rád spoustu lidí, ale milovat může jen jednoho.
Sebe.
Tak jsem se pousmála a pomyslela si cosi o nevinném mládí.
Nevinném a sobeckém :-)
Ale ono ejhle...
Nevinné a sobecké mládě?
Kdepak :-)
Jen prostě pubertální moudro.

Co takový šestnáctiletý kluk ví o životě?
Vždyť já přece miluju svoje děti a svého přítele a to tak, že moc!

No, na moudra se člověk asi někdy musí vyspat.

Protože jsem takhle ráno otevřela oči a najednou jsem věděla, jak velkou a mladou pravdu měl můj synek.
Jasně, ne tak úplně, vždyť já vím, jsem matka a milující partnerka...

Ale...

Tak nějak mi došlo, že když sem byla také mladá a plná ideálů a kolikrát zamilovaná až po uši a pak dokonce i vdaná, tak jsem vlastně taky milovala jen sebe.
Jasně, že jsem měla ráda manžela, ale ne tolik, abych byla ochotná se měnit pro jeho pohodlí a pro jeho radost.
Moje pohodlí a moje radost jsem tak nějak upřednostňovala...
Například jsem nebyla ochotná mu uvařit kafe deset minut před koncem seriálu... To přece může počkat, ne?
A nebo tolerovat, že jeho sestra má klíče od bytu (dříve tam bydlela ona, ale šla místo nás do baráku) a chodí si k nám i bez symbolického zaklepání. Bylo mi fuk, že to je jeho sestra, to byl náš byt a naše soukromí...
Taky jsem nebyla ochotná vstát brzo ráno a uklízet jen proto, že přijde jeho maminka. Po probdělé noci s rostoucími zoubky slečinky jsem měla pocit, že si trošku spánku zasloužím.

Najednou je to jinak.
Pravda, můj přítel si na kafíčko chvilku počká a nebo ho uvaří sám, ale když je to nutné, odbíhám i od rozepsaného článku a o seriálech ani nemluvím.
A občas si přivstanu, aby se mohl prospat a nerušily ho děti... I když tu sedím třeba do tří a v návalu tvůrčí inspirace píšu :-)
Ale možná to důležité je v tom, že partner akceptuje to, že se mi třeba nechce...
A já jsem ochotná své pohodlí obětovat.
Možná o tom je láska, o tom, že člověk má druhého raději, než sebe.
Možná je to o tom, že nás přátelé tahají na mejdan a my s úsměvem odmítneme úžasnou zábavu jen proto, že konečně můžem mít chvilku pro sebe (Konečně? Jsme spolu pořád a stále rádi.)

Ona se ta partnerská láska od té mateřské příliš neliší...

My matky (a i otcové, samozřejmě) odkládáme únavu ve chvíli, kdy nás dítě potřebuje. Když pláče, protože potřebuje přebalit, či nakrmit.
Když ho trápí nafouknuté bříško a nebo rostoucí zoubky.
Když mu je vedro, zima, nemůže usnout a podobně.
My matky (a leckdy i otcové) chodíme po bytě s miminem v náručí a konejšíme, houpeme i přes to, že sotva stojíme na nohou.
A když jsou dítka větší a budí je zlé sny, i tehdy stojíme u postele, za cenu vlastního nevyspání a povídáme pohádku.
A když potom dorostou ještě víc a jsou v pubertě až po uši, pak my sedíme na jejich posteli a utíráme slzičky z nešťastné lásky a nebo držíme kyblík, protože mláďata ještě neumí pít (leckdy ani ti o dost starší).
A co teprve když jsou nemocní...

Jak moc je to odlišné od lásky partnerské?
Kolik nocí probdí parterky a partneři, pokud se jejich protějšek zdrží někde s přáteli?
Někdy to je jen žárlivost, neříkám, že ne, ale dost často je to strach o milovanou osobu.
A když je naší polovičce zle, má horečky, nevaříme čajíčky a nedáváme prášky i uprostřed noci?
Můj přítel to dělá. I když vstává ráno v pět, stejně je ochotný mi v noci nosit čaj, svítit na teploměr, máčet mi studený obkládek...
A stejně tak já jemu. Teda, kdyby to potřeboval :-) Naštěstí je zdravý jak řípa :-)

Ale nic to nemění na tom, že můj synek měl do určité míry pravdu.
Než potkáme tu úžasnou a osudovou lásku, máme jen rádi.
A milujem sebe.
Až ve chvíli, kdy máme druhého raději, než sebe (nebo aspoň stejně), pak teprve milujeme.

Díky synku.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tereza-straw tereza-straw | 30. srpna 2015 v 10:48 | Reagovat

Je mi 16 a když se nad tím zamyslím, tak s vaším synem musím jen souhasit. Sice už jsem taky byla několikrát "zamilovaná", ale vždycky jsem se zachovala tak, aby to bylo nejpříjemnější pro mě, bez ohledu na toho druhého, seč jsem ho měla raději. V dospělosti se za to možná budu kopat do zadku, ale ono to k té pubertě asi opravdu patří...ta sobeckost. :)

2 keytolife keytolife | E-mail | 30. srpna 2015 v 11:17 | Reagovat

Já také souhlasím s Vaším synem, nemyslím si, že by to mělo být sobecké, člověk by se měl milovat, dokonce víc, než všechny okolo, poněvadž ti odcházejí, co by nám pak zbylo? A to, co popisujete Vy není milování sebe víc, než-li druhé, jen tolerance a soužití s další osobou, naučila jste se respektu a potěšení, to je můj názor.

3 pavel pavel | Web | 30. srpna 2015 v 13:34 | Reagovat

Jak jsem to už napsal, jen sebe dokážeme bezmocně milovat... hlavně když je to s námi zdravotně špatné.:D
Ostatně ten tvůj muž by měl pro mámu uklidit sám a vybodl bych se na to. :D

4 Jitka Jitka | E-mail | 30. srpna 2015 v 13:36 | Reagovat

Moc pěkný článek. A u puberťáčka je to také trochu póza, která k tomuto věku patří. Oni umí také milovat a to nejen sebe, ale i rodiče, sourozence, jen si to nepřiznají.

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 14:13 | Reagovat

[1]: Kdepak, kopat do zadku se nemusíš, opravdu to patří nejen k pubertě, ale k člověku vůbec, je to jen odvětví pudu sebezáchovy :-)

[2]: Tolerance a troška sebeobětování, alespoň co se týče vlastního pohodlí :-)
My jsme s mým drahým něco takového našli a je to úžasné :-) Jen jsem si k tomu musela pořádně dospět :-)

[3]: Popravdě, sebe miluju stále, ale už to tak nějak dělím, minimálně na pětiny :-)

[4]: Děkuji, Jituško :-)
Puberťáček má náhodou rozum a myšlenka byla vážně geniální :-)
Ona ta láska k rodičům je v tomhle věku promísená se vztekem, zlobou, vzdorem...

6 hedd hedd | 30. srpna 2015 v 14:30 | Reagovat

A pak, že vše co vypustíme z úst jsou pubertální žvásty! Kdyby se nad našimi slovy někdo tolik zamýšlel jako Ty, tak bychom vlastně my, puberťáci, byli géniové! :-)))

Ale ano, musím s Tvým synem souhlasit..

7 Bels Bels | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 15:05 | Reagovat

Pravda, na tom něco bude. :) Moc milé počtení. :)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 18:01 | Reagovat

[6]: Kdepak žvásty, jen my dospělí už někdy nevíme, jaké bylo to mládí :-)

[7]: Děkuji :-)

9 Kosma Kosma | Web | 30. srpna 2015 v 22:18 | Reagovat

Tak to prý fakt má být - že člověk má mít nejradši sám sebe, pak je sebevědomý! :-)
Já jsem ten typ, co by raději vzal bolest na sebe, jen aby nemuseli trpět rodiče, děti...To jako fakt! Na druhé straně - ráda se mám taky, dopřávám si, nešidím se! :-) Asi jsem taková - v maličkostech sobecká, ve velkých věcech ryzí! :-)

10 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 31. srpna 2015 v 22:04 | Reagovat

Tak tohle zní smysluplně. Když se nad tím člověk skutečně zamyslí... jo, tak nějak to asi bude...
Těžko potvrdím osobně, ale vidím v tom tu fakty podpořenou myšlenku! :)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. září 2015 v 9:44 | Reagovat

[9]: Jakmile některé z mých dětí trpí, trpím taky :-)
Že chytím každou jejich nemoc, to je ještě dobrý, ale že jsem nemohla psát ve chvíli, kdy si slečinka zlomila ruku, to už je divné :-)
Ale popravdě, když si koupím čokoládu, tak jí sežeru na tajňáka, aby mi jí nesežral nikdo z dítek :-)

[10]: No jo, něco na tom bude :-)

12 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 1. září 2015 v 11:34 | Reagovat

Já si myslím, že ono to s tím sebemilováním tak žhavé nebude. Člověk k tomu musí asi dojít, aby poznal, co je pro něj opravdu důležité a viděl, že taková sobeckost asi není to pravé ořechové. Nicméně, neberte to moc vážně, pochybuju, že já jsem nějak ´´dospěl.´´ :-D
Mimochodem, mimo téma. Proč si téměř všichni v mojem věku neustále myslí, že mu někdo bere jeho názor a všechno, co vypustí z úst jsou žvásty? Vždyť se to vůbec neděje, jde jen o to, že si mnoho mladých lidí nedokáže svůj názor obhájit a náležitě vyargumentovat. To byla jen taková faktická poznámka. :-D

13 Ježurka Ježurka | Web | 1. září 2015 v 15:36 | Reagovat

Krásné počteníčko. Je pravda, že leckdy se musím napomenout, abych dala to lepší nebo to, co mám sama ráda manželovi, že? Ale jo, většinou se zarazím včas, protože maminka mne učila, že nemám dávat to, co nechci, ale to, co bych sama chtěla. A to je i láska.

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. září 2015 v 19:04 | Reagovat

[12]: Ty si myslíš, že Ti někdo bere Tvůj názor?
Kdepak, Ty ne :-)
Ale ono to není o tom, já svoje děti učím, že si musí argumenty najít a vyboxovat :-)
A ti, co to neumí, tak nejsou schopni větších věcí, než je křičení o tom, že je nikdo neposlouchá. To je jednoduchá věta a nepotřebují další argumenty, které nejsou schopni vymyslet.
Ano, přečtu a nebo poslechnu si spoustu názorů, ale pokud jsou odlišné od mých, chci o nich smysluplně diskutovat a pokud to někdo neumí, nestojí jeho názor za nic :-)

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. září 2015 v 19:05 | Reagovat

[13]: My si to s partnerem tak nějak rozdělili :-)
On má víc masa a já víc sladkého :-) Jsem děsný slaďoch :-)

16 Sugr Sugr | E-mail | Web | 1. září 2015 v 19:57 | Reagovat

Milovat jen sebe!
Jo, to je nyní moda 30 letých!
Zvláště slečen!
Naučil by to tvůj syn i jednu trošku starší paní? :-)

17 Sugr Sugr | E-mail | 1. září 2015 v 19:59 | Reagovat

[12]: Většina mladých lidí dokáže nejen svůj názor obhájit a prosadit si ho, ale nekouká vpravo ani vlevo a jde si sobecky jen za svým cílem. Má rádo jen sebe, tak to je, dneska velmi in. Nevšiml jste si?

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. září 2015 v 20:08 | Reagovat

[16]: Tak to nevím, on je krásně pubertálně neochotný :-)

19 Sugr Sugr | E-mail | 1. září 2015 v 20:10 | Reagovat

[18]: No jo, co nadělám, byl by asi ochotný, kdyby mi bylo 16 viď? :-))

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. září 2015 v 20:48 | Reagovat

[19]: I 15 by stačilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama