Nechci snít

7. července 2015 v 21:22
Když mi bylo tak kolem čtrnácti, rozhodovala jsem se o budoucnosti.
Vlastně ne tak úplně. Rozhodovali moji rodiče, minimálně o mém budoucím profesním životě.
Ono mi to vyhovovalo...
Nikdy jsem nebyla rozhodný tvor a v mém životě vždycky všechno tak nějak vyplynulo. A plyne dodnes :-)
Jakožto jasná čtyřkařka jsem si ani moc vybírat nemohla, takže šup, šla jsem na polygafický učňák, učit se na knihařku.
Tříleté studium zakončené výučákem a ještě navíc na intru.
Já, maminčin ocásek a byla jsem vhozena do míst daleko od domova.
První rok byl zlý...
Asi to nebyla přímo šikana, ale příjemné to vážně nebylo...
Vlastně ne, byla to šikana. Nu což.
A já každý večer usínala s přáním probuzení až tak po deseti letech.
Každou noc jsem ve snech prožívala svůj budoucí dospělý život.
Kdepak, já vlastně nesnila o pohodovém životě s tajemným princem, já prostě jen snila o tom, že mám kompletně vyřešené období dospívání, první pracovní zkušenosti, první sexuální zkušenosti a vlastně i první mateřské zkušenosti.
Prostě jsem to všechno rozhodování chtěla mít za sebou a velice bláhově jsem si myslela, že tím období různých rozhodnutí končí.
No co, každé ráno jsem se budila starší o pouhý jeden den, s celým nejistým životem před sebou.
První přišla moje pracovní zkušenost. Naštěstí mě nečekalo nic moc nového, nastoupila jsem do podniku, kde jsem měla praxi a kde jsem byla na tři roky upsaná, deset minut MHD z domova :-)
Po prvních pracovních zkušenostech přišly první vztahové a později i sexuální zkušenosti (no co, tak jsem byla panna skoro do osmnácti) a po čase přišly i ty první mateřské zkušenosti.
Jojo, všechno tak nějak vyplynulo časem, ty pracovní zkušenosti byly předurčené od prvních dnů na učňáku, ty sexuální byly dlouho plánované (i když asi trošku jinak), ale ty mateřské byly opravdu nečekané a vlastně nevítané...
Ale tohle všechno už je spoustu let za mnou.
Za všechny tahle zkušenosti jsem vděčná. Samozřejmě i za ty mateřské.
Jsem máma tří dětí a přítelkyně báječnýho chlapa.
A čas od času se vzbudím uprostřed noci s hrůzou.
Čas od času se vzbudím s pocitem, že jsem zase ta čtrnáctiletá holka a tohle všechno se mi zdá.

Jsem v životě šťastná.
Jasně, že mým štěstím občas proletí mráček a sem tam se spustí i pořádná bouřka, ale to je prostě jen tím, že jsem MÁMA.
A díky tomu jsou ty moje mráčky krásně červánkově růžový.
Už nechci snít, vím, že já si svůj sen prožívám.
Nechci žít život ve snu.
Chci žít sen v životě.
A je to zvláštní, ještě pořád ten život tak nějak plyne sám. Všechno, co mě potká, to prostě jen přijde, odejde...
Nevím, nakolik ovlivňuju dění kolem sebe já a nakolik jiné vlivy, prostě jen žiju...

A "bílé obláčky dálným nebem plynou"...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kimi Kimi | Web | 7. července 2015 v 22:40 | Reagovat

Som rada že to máš za sebou :) deti sú kruté. Nie je nič lepšie ako nájsť svoj duševný pokoj a žiť svoj sen...:)

2 Kika Kika | E-mail | Web | 7. července 2015 v 23:40 | Reagovat

ano ano, taky chci žít sen v životě!! A co treba to všechno daný je a my si pořád bláhově myslíme, jak se rozhodujeme :O

3 Kosma Kosma | Web | 8. července 2015 v 11:03 | Reagovat

Tak na čtyřkařku hodně slušný písemný projev a bez hrubek, to tím čtením? :-) Já se rozhodování nebojím, za to se bojím spousty jiných věcí, kterých se zas nebojíte/š Vy/ty! :-)

4 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 8. července 2015 v 12:05 | Reagovat

[1]: Nejen děti jsou kruté :-)
Děkuji :-)

[2]: Ale jo, někdy se člověk rozhodnout musí :-) A některá rozhodnutí jsou předem dána :-)

[3]: Tykání mi rozhodně nevadí :-) Tak nějak považuju lidi na blogu za přátele :-) Mám pocit, že jsme si rovni :-)
A i z češtiny jsem měla čtyřku :-)
Byla jsem totiž děsně líná nechávat doma podepsat úkoly, které jsem napsala hned po vyučování. No a absence podpisu jasně znamenala opisování, aspoň podle našich učitelek :-) A hlavně jsem byla prostě líná se učit. Musela jsem si přece číst :-)

5 agrrrefrit agrrrefrit | Web | 8. července 2015 v 14:52 | Reagovat

Někdy se prostě věci vyvrbí tak jak mají a zbytek je na tom jak se s tím poperem.

Ale happyend (jako v tvém případě) je něco, co si přejí všichni.  ;-)

6 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 8. července 2015 v 16:57 | Reagovat

[5]: Obávám se, že ty šťastné a nešťastné konce si občas (většinou?) děláme sami :-)
Asi to bude všechno jen o našem rozhodnutí. A já se fakt rozhodla, že budu šťastná :-)

Hmmm, vypadá to, že mě napadá další článeček :-) Děkuji :-)

7 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 8. července 2015 v 17:07 | Reagovat

´´Všechno, co mě potká, to prostě jen přijde, odejde...´´
Kdyby to bylo slyšet, tak bych zatleskal.

8 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 8. července 2015 v 21:29 | Reagovat

[7]: Neblázni, netleskej :-) vyplašíš komáry a moly :-)

9 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 9. července 2015 v 14:34 | Reagovat

Krásně jsi to shrnula a jsem ráda, že jsi šťastná a spokojená! Ještě k tomu ty - vy. Já jsem sice poněkud starší seniorka, ale tykání je tady povoleno, nebo nechceš? :-)

10 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 9. července 2015 v 20:24 | Reagovat

[9]: Ježurko, děkuji za nabídku :-) Strašně moc si toho vážím :-)

11 Ježurka Ježurka | Web | 9. července 2015 v 20:29 | Reagovat

Nemáš zač, já už tě přibrala "mezi své" už dřív. Hezký večer!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama