Mít či nemít

11. července 2015 v 23:55
Mít či nemít, toť otázka.
Co mám na mysli?
Samozřejmě děti.
Poslední dobou se u mladých lidí čím dál víc setkávám s rozhodnutím "nemít".
Pokud vím, já nad tím nikdy neuvažovala.
Spíš mi přišlo naprosto samozřejmé, že jednou budu máma.
Jako nejmladší ze sourozenců jsem se s mladšími dětmi vlastně nesetkávala.
Rozhodně ne s miminama :-)
Vlastně první mimino, které jsem kdy držela v ruce, byla dcerka mojí kamarádky, byly jí dva měsíce a stále v zavinovačce.
A ne že bych si jí chovala :-)
Jen jsem jí podržela a zapózovala jsem :-)
No, mít v jednadvaceti poprvé v ruce mimino je docela pozdě, co?
Ale opravdu mi malé děti nic neříkaly :-) Nebyla jsem ta, co nakukuje do kočárků, či obdivuje kudrlinky dvouletých slečen.
O dva roky později jsem porodila synka (mezi tím jsem se k žádnému mrněti nedostala), rozhodně neplánovaného a byla jsem v pytli :-)
Byl to takový sladký malý uzlíček a já ani nevěděla, jak to mám držet.
A měla jsem to přebalovat, koupat, oblékat...
Ale hlavně jsem se okamžitě zamilovala.
Kdybych si ho měla vybrat mezi všemi dětmi v porodnici, poznala bych ho.
A najednou jsem přišla na to, že děti vlastně miluju.
Lumpíka jsem kojila 14 měsíců a bylo to jedno z nejkrásnějších období.
Dcerka je jen o dva roky mladší, než on.
Přiznávám, že tu bych mezi dětmi v porodnici fakt nepoznala. Asi bych měla problém i při hledání mezi pěti miminama :-)
Ale zato všechny děti řvaly a já klidně spala a stačilo, aby se moje slečinka jen zavrtěla a já byla okamžitě vzhůru.
Mateřský instinkt je snad největší kouzlo přírody.
Slečinku jsem kojila necelý rok, pak už sama mléko odmítala.
Sedm a půl roku po slečince jsem si pořídila ještě princezničku. A rozhodla jsem se, že si to fakt užiju.
Hmmm, bude jí sedm a je to pěkně vycapený smrádě :-)
Ještě teď prospí půl noci v mojí posteli. Můžu si za to sama. To dělá to kojení v mojí posteli.
Tuhle jsem kojila tři roky. To nebyla až tak moje volba. Obě starší děti si řekly, že už to asi stačí a začaly prs odmítat.
Tahle ne. Naopak.
A pak jsem prostě dala mléko Ježíškovi a byl klid.
Popravdě, je to asi rok a půl, co porodila moje sousedka a já začala obíhat doktory s tím, že mě bolí prsa. Musela jsem si pořídit větší podprsenky, protože mi prsa podivně narostla.
Verdikt?
No co, mimino... Začalo se mi tvořit mléko i kvůli cizímu děcku.
Z holky, která o dětech neměla ani páru, jsem se stala mámou na plný úvazek.
Miluju děti, nejraději mám děti do čtyř let, to jsou nejroztomilejší :-)
A samozřejmě miluju svoje děti.

Ruku na srdce...
Nejvíc je miluju, když jsou u babičky :-)

Moje velké děti mají pocit, že upřednostňuju tu malou a svým způsobem mají pravdu.
Dlouho platilo, že je nejmenší a má jiné potřeby, než dvě samostatné děti jdoucí do puberty.
A teprve nedávno mi došlo, že svoje starší děti beru jako svý kamarády.
K princezničce se chovám mnohem mateřštěji.
Tak nějak mi ty děti moc rostou a můj ubohý mozek nějak nepobírá, že já už jsem tak stará, abych měla skoro dospělá dítka.
Vždyť já si nepřipadám o moc starší, než jsou oni.

Teď se do každého kočárku podívám (větší podprsenky už mám, tak můžu).
Miminek už se nebojím a z přebalování nemám noční můry.
Sice už jsem trošku vyšla ze cviku, ale snad brzy potrénuju na vnoučatech.
Odmítám totiž věřit slovům mých dětí.
Představte si, že se drží módního trendu a tvrdí, že si děti nikdy nepořídí.
Ale víte co?
Já vím svý :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 12. července 2015 v 16:52 | Reagovat

Já tomu také nerozumím. I pro mne je a bylo mateřství to nejkrásnější období mého života. A těsně v závěsu, (nebo to předčilo?) je narození vnoučátek. To se připrav, jestli se tedy ovšem dočkáš. Já tomu taky nerozumím, moje vnučky zatím taky odmítají nejen mimča, ale i mužský.

2 Kosma Kosma | Web | 12. července 2015 v 22:39 | Reagovat

Mateřský období má svoje kouzlo, ale u mě teda dvakrát a stačí! :-) V druhém těhotenství už jsem měla i celkem zdravotní problémy s kostrou. Nikdy jsem žádné pudy na cizí děti neměla, ale děti jsem chtěla. Kdyby je měly jen supermatky, co nakukují od mládí do kočárků a netouží po ničem jiným než po rodině, bylo by těch dětí ještě daleko míň! :-)

3 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 13. července 2015 v 11:21 | Reagovat

[1]: Tak mám dítka tři, to prostě musí vyjít :-)

[2]: Jo, já bych teď klidně brala těhotenství a péči o mrně, ale než půjde do školky, tak aby si ho někdo vzal :-) Mám dva v pubertě, ta třetí mě ještě čeká, ale čtvrtou už zažívat asi nechci :-)

4 pocitynecity pocitynecity | Web | 22. července 2015 v 14:16 | Reagovat

Pokud to budou říkat i později, tak bys tomu věřit měla.
Já to svý slovo dodržel a hodlám se zabezpečit na celej život vasektomií a vůbec litovat nebudu.

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. července 2015 v 14:31 | Reagovat

[4]: No jo, ale Ty jsi chlap :-)
U holek ten mateřskej pud většinou jednou propukne :-)
A rozhodně neříkej, že nebudeš litovat. Chápu, že to je Tvé přesvědčení, ale nikdy nevíš, jak se bude život vyvíjet.
Já si třeba druhé pořizovat nechtěla, ale můj manžel (který mě vzal i s tím prvním na cestě, když mi bylo nejhůř) málem zemřel a já si uvědomila, že jeho rodiče nebudou mít nikoho...
Tak jsem do toho šla a nelituju. Mám báječnou holku, která třeba jednou změní svět k lepšímu :-) A nebo taky ne :-)

6 pocitynecity pocitynecity | 2. září 2015 v 12:08 | Reagovat

[5]: Ale Baru to takhle nikdy nemůžeš druhým říkat přece. Hlavně pokud oni sami vědí, že prostě nechtějí...Protože pokud nesnášíš děcka tak nějak odjakživav íš, tak se k nim už nedokopeš a já bych nerad zplodil něco, co bych nesnášel, vážně...
Promiň ale tvé "ospravedlnění" zplodit si dítě pro jeho rodiče, no to já bych tedy neuměl.

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. září 2015 v 12:47 | Reagovat

[6]: No jo, když já nějak nemůžu pobrat to nesnášení dětí :-)
Už proto, že bych vlastně nesnášela sama sebe, když jsem byla malá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama