Rodičovské lži

15. června 2015 v 16:37
Jak já byla naivní dítko, na všechno jsem skočila.
A jak já byla naivní puberťačka :-)
Přísahala jsem si, že já svým dětem lhát nebudu.
A lžu.
A vydírám je.
A vyhrožuju.
Ptáte se co jsem za matku?
Taková ta úplně normální.

Základní rodičovská lež je Ježíšek.
Většina rodičů (napsala bych všichni, ale asi bych kecala) svým dětem lže od chvíle, kdy začnou být úplatné.
"Podívej, kolik dárků Ti Ježíšek donesl."

Pak je spousta a spousta dalších lží, pro dobro dětí...
Rozvádějící se rodiče vysvětlují, že se mají pořád rádi, jen už nechtějí žít spolu.
Nesplněné sliby také spadají do kategorie lží.
Ať už to je maličkost, jako slíbená zmrzlina a zavřený stánek, nebo neúčast na školním představení.

Vydírání?
No jasně, vydíráme snad všichni.
Možná to někdo nazývá obchod, ale já to tak nevidím.
"Když budeš mít bordel v pokojíčku, Ježíšek Ti žádný dárky nedonese."
"Když nebudeš zlobit, koupím Ti čokoládu."

A co to vyhrožování?
Letos už mi to asi neklapne, dcerce už bude sedm, ale ještě loni v listopadu jsem vyhrožovala jak jen to šlo...
"Hele, víš, že za týden přijdou čerti... Já být Tebou..."
Teď už mám jen: "Za hodinku je tady táta a to uvidíš..."
Ani tohle už občas nefunguje, pak už se odvolávám na instanci u nás nejvyšší, na dědečka.

Ve vážných věcech však svým dětem nelžu.
Nepotřebuju to.
Člověk většinou lže, protože něco provedl. Buď že neměl a nebo se za to stydí.
Tak se holt snažím chovat tak, abych se neměla za co stydět a proč lhát.
Musela jsem si na to trochu dospět, to je pravda.
Ale o Ježíškovi budu lhát pořád.
Je to lež spadající do pohádkové kategorie, je to lež rozjasňující dětská očička, lež, jež přináší radost.
Lahali mi rodiče, lhala jsem já svým dětem a ony budou lhát mým vnoučatům. Je to kouzelný kolotoč pohádkových lží.
Je to dětství, láska, ale pořád je to lež.
I když s příchutí čokolády a s vůní vanilkových rohlíčků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 15. června 2015 v 17:22 | Reagovat

To je krásně řečeno, opravdu =)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 15. června 2015 v 18:52 | Reagovat

Moc hezky napsané, rodiče a děti - kdy je správné lhát...?! :-)

3 Elis Elis | Web | 15. června 2015 v 19:51 | Reagovat

Úžasně napsané, když jsem byla malá a naši mě lhali, tak jsem byla uražená, ale teď už si myslím, že některé lži jsou výchovně nutné...

4 Kerria Kerria | Web | 15. června 2015 v 20:29 | Reagovat

Přiznám se, že svým dětem (někdy i cizím) dost často lžu ohledně jídla. O spoustě věcí mi děti totiž tvrdí, že by to nikdy nevzaly do úst, a tak máme místo vaječných topinek chlebové řízečky, místo škvarků moravský müsli apod. A děti baští jako by jim šlo o život :D

Ježíška nepovažuju za lež. Je to spíš pohádka a ty přece k dětství patří. Stejně tak jsem malýmu nikdy nevykládala, že v pohádkovém lese jsou obyčejní lidé v maskách. Místo toho jsem mu raději řekla, že se bát nemusí, protože já nikomu nedovolím, aby mu ublížil.

5 pavel pavel | Web | 15. června 2015 v 23:06 | Reagovat

Taky si myslím, že děti lež nemají vrozenou, ale my rodiče je to naučíme. Já si dal závazek, i když trochu pozdě, až po rozvodu, že lhát nebudu... a taky to dodržuji. A kupodivu i bez lží mi to u žen projde. :D

6 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 16. června 2015 v 8:51 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

[2]: Díky a ano, někdy to správné možná je :-)

[3]: Já dávám přednost pravdivému vysvětlování, ale někdy je lež snazší a rychlejší.

[4]: Moravský müsli? Málem jsem upadla ze židle, ale když mě záchvat smíchu přešel, došla mi ta logika a začalo to nanovo :-) Díky :-)

[5]: Pravda u žen projde vždy, lež málokdy :-)

7 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 16. června 2015 v 15:06 | Reagovat

Lež to Ježíškovi je ta nejkrásnější povolená, co si pamatuji. Dodnes vzpomínáme na ty krásné chvíle, když byla vnoučata malá a koukali jsme oknem, až poletí ten Ježíšek okolo. Po rozbalení dárků můj nejmladší vnouček tenkrát přišel k oknu a zavolal! "Děkuji, Ježíšku". Ještě teď mám husí kůži při té nádherné vzpomínce.

8 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 16. června 2015 v 16:52 | Reagovat

tak to není vůbec za co, mě rodiče lžou a je mi to jedno. je to od srdce =) [6]:

9 Kosma Kosma | Web | 16. června 2015 v 22:25 | Reagovat

Tak já chtěla o Ježíškovi nelhat, ale pak jsem viděla ty vyděšené gestikulace ostatních matek a pochopila, že je to společensky nemožné - kdyby dcera věděla, že ježíšek není, pokazí to "dětství" těm ostatním. Když jsem čekala malou, věděla to ta starší od začátku, věděla, že ze mě jednoho dne "vyleze". A byla úplně klidná. Myslím, že by se dětem nemělo moc lhát...

10 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 17. června 2015 v 11:49 | Reagovat

[7]: Já chodím s dětmi vyhlížet před barák, jestli náhodou nejde a můj drahý zatím nakládá pod stromek :-) Je to zvláštní, vždycky toho Ježíška prošvihnem :-)

[9]: Jo, o tom, jak se děti rodí a jak se dělají jsou moje děti poučeny asi od dvou let :-) Naštěstí nikdy nešpekulovaly nad tím, jak se kruci to semínko dostane do té zahrádky :-)

11 Cholerik Cholerik | 18. června 2015 v 22:10 | Reagovat

Skvely clanek:-)

12 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 19. června 2015 v 21:07 | Reagovat

[11]: Děkuji :-)

13 Nettie Nettie | E-mail | Web | 27. června 2015 v 14:49 | Reagovat

Nekteré lži jsou prostě nutné. A některé prostě nezmizí. Ale možná by šly trochu omezit.
Jinak moc hezky napsáno a samozřejmě pravdivě :)

14 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 27. června 2015 v 22:28 | Reagovat

[13]: Díky :-)

15 userka userka | E-mail | Web | 24. července 2015 v 20:38 | Reagovat

To je škoda, žes to ještě víc nerozvedla. Napsalas to pěkně, četla bych dál ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama