Rodiče a děti

19. května 2015 v 15:12
"Až budu mít děti, nikdy nebudu...."
Kolikrát jste si tuhle a nebo podobnou větu řekli?
Tipla bych, že si jí říkala moje babička, moje maminka a pevně věřím, že už teď si jí říkají moje děti.
Vždyť rodiče jsou kolikrát tak vrcholně nespravedliví...

Přestože se jako matka fakt snažím neztrácet trpělivost a svým dětem vysvětlit tresty, zákazy i obyčejné nekoupení něčeho, vím, že nějakou tu ,,nespravedlnost,, pociťují.
Jako když moje tehdy dvanáctiletá dcerka chtěla chodit na Mikuláše v roli anděla.
Jako blondýnečka by byla úchvatný anděl.
Tak úchvatný, že jsem strnula a prostě jí to zatrhla.
Proč?
Představa, že nějaký pedofil bude tvrdit, že má doma malou holčičku, kterou chce vystrašit a moje důvěřivá dcerka se stejně důvěřivými spolužáky do onoho bytu zajde...
Brrr.
Hmmm, její námitky, že ostatní možná ano, ale ona není blbá a sebere se půjde domů...
Zase Brrr...
Sama? V ulicích velkého a nebezpečného města?
Ne, fakt nejsem paranoidní.
Takový věci se stávají.
Prostě si uvědomuju rizika, která můžou vyplynout.
Spousta maminek prostě řekne kategorické ,,NE,, a dál to neřeší.
Já se snažím předejít tomu pocitu křivdy a nespravedlnosti.
Tomu pocitu, který jsem často pociťovala sama a po kterém jsem si říkala, že svým dětem zakazovat nebudu prakticky nic.
Jo, jak já byla jako dítě naivní :-)
Moje maminka byla z kategorie zakazovatelek bez udání důvodu.
Tenkrát bych ty důvody stejně asi pořádně nepochopila, na to musí člověk dospět, najít nějaké ty zkušenosti na cestě životem.
Ale stejně vysvětluju.
Chci totiž, aby byla šťastná má budoucí vnoučátka.
Nechci pak slyšet, že jim rodiče nerozumí, nic jim nedovolí a nemaj k tomu žádný důvod.
Chci aspoň nahlodat ten řetěz, který si táhnem z generace na generaci a který nás nutí přemýšlet nad tím, jak jsou naši rodiče zlí, jak nám nerozumí...
Chci probudit odpovědnost v dětech dřív, než bude nějaký problém, průšvih.
Chci, aby moje děti byly spokojené s tím, na co mají, ať už peníze, talent, schopnosti...
A strašně moc si přeju, aby jejich jednání s jejich dětmi bylo zase o kus přirozenější, než moje jednání s nimi.
Chci svoje děti naučit, že i ,,věkově malí,, lidé cítí a přemýšlí.
Generace po generaci děláme stejné chyby, v něčem se učíme od generací minulých, v něčem jiném zas šlapeme do stejných louží, jako ti před námi.
Učíme se dobrým příkladem svých rodičů.
Učíme se za pochodu z chyb, které dělali či dělají lidé kolem nás, rodiče, přátelé, příbuzní i cizí lidé.
Učme se, ať máme bohatý život, ať máme co předat té další generaci.
Vždyť i oni se budou učit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 baji baji | E-mail | 20. května 2015 v 12:45 | Reagovat

Tak to přeji hodně štěstí a trpělivosti. Bohužel, mám ale strach, že jsou to pouze iluze.

2 baruschkasf baruschkasf | E-mail | 20. května 2015 v 14:04 | Reagovat

[1]: Však já vím, realita je asi vždycky jiná, než zbožné přání.
Ale nakonec mám s dcerkou asi snesitelný vztah, moje rozhodnutí už respektuje takřka bez námitek, sem tam zažádá o vysvětlení a kdo ví, třeba z ní taky jednou bude vysvětlovací maminka :-)

3 Nem Nem | E-mail | 2. června 2015 v 0:19 | Reagovat

:) Vysvětluju a vysvětluju..Snad mě jednou v pubertě nepošle do háje bez vysvětlení..

4 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 2. června 2015 v 0:40 | Reagovat

[3]: Ale pošle, věř, že pošle :-)
Ale ono se mu to vrátí, uvidíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama