Puberta

25. května 2015 v 20:14
Když stál můj synek na prahu puberty, nebyly to zrovna veselé chvilky.
Vzhledem k tomu, že já nebyla typické děvče, byla moje puberta tak nějak klidnější.
Ano, asi jsem byla drzejší, než obvykle, leckdy určitě nepříjemná, prostě tak nějak, jak to k pubertě patří.
Ale takové výstupy, abych chodila zmalovaná na diskotéky mě nějak minuly.
Necourala jsem se s klukama a nějaké ocumlávání mě taky minulo.
Moje puberta se asi vážně projevovala jen náladovostí :-)
Ale ten synek...
Jeho puberta nastoupila brzy a pokud na to byl připravený on, já rozhodně ne.
A snad nejhůř jeho pubertu snášela starší z mých dcerek.
Synek byl nejen protivný, ale také agresivní a ona byla skvělý cíl.
Já jako matka byla vhozena do světa, který mi připomínal noční můru.
Synkovo výmluvy, že za jeho excesy může puberta, jsem nějak nepobírala.
A tak jsme si sedli a popovídali.
Synek namítal, že on už je vlastně dospělý, ale naštěstí mě napadla spásná myšlenka, kterou jsem mu ochotně vyložila :-)
Pověděla jsem mu, že puberta je teprve příprava na dospělost.
Že už sice není malé dítě, ale do dospělosti má stále ještě daleko.
Řekla jsem mu, že aspoň trošku dospělý bude ve chvíli, kdy dokáže zamávat se svou pubertou.
Že je zatím v období, kdy puberta mává s ním :-)
Puberta je období, kdy s ním cloumají hormony, způsobují náladovost a ony výbuchy vzteku.
A ve chvíli, kdy on bude tyto výbuchy zvládat a ovládat, ve chvíli, kdy se udrží v klidu za každou cenu, pak možná, ale jen možná, budeme moct uvažovat o jakési dospělosti.

Tohle je puberta pro puberťáka :-)
A co znamená puberta pro matku?
Když byl maličký, strašně jsem se děsila chvíle, kdy se sebere a vypadne z domu, protože bude dospělý, samostatný, soběstačný a rozhodně už nebude potřebovat maminku.
Nastoupil do první třídy a já už měla pocit, že ho ztrácím.
Odmítal chodit za ruku a ta jeho samostatnost a soběstačnost byla najednou těsně před námi.
A pak konečně přišla ta puberta.
To nádherné období, kdy jsem pochopila, že až odejde, nastane v mém životě klid a mír.
Už se nebojím chvíle, kdy zavře dveře od bytu s tím, že jde do svého.
Já se té chvíle nemůžu dočkat.
Nemůžu se dočkat toho, až moje povinnosti pradleny, kuchařky a uklízečky převezme nějaká jiná (ale klid, je šikovný, v nejhorším to zvládne sám), těším se, že si budu moct pustit televizi bez toho, aby mi rval z ruky ovladač. Těším se, až si budu moct zapnout počítač a na ploše nebudou desítky neznámých ikonek, až mi do uší nebudou vnikat decibely něčeho, co ani při nejlepší vůli nedokážu nazvat hudbou, spíš je to jen pokřikování vulgárností.
Až z různých místností bytu zmizí ponožky, jež by mohly sloužit jako zbraň hromadného ničení.
Až nebude ohrnovat nos nad jídlem, které uvařím (ještě rád přijde a dá si maminčin bramborák, o kterém v současné době přísahá, že se to prostě nedá pozřít) a až si budu moct uvařit kafe, které mi zatím potají krade (stejně mu nechutná, ale přijde mu to děsně dospělý, dát si odpolední kávičku, kterou stejně nakonec vyleje).
A kdyby se náhodou příliš zdráhal odejít z milované maminčiny náruče, mám v zásobě ještě spoustu báječných zásad, které bude muset dodržovat i po dosažení plnoletosti.
Zákaz holek a alkoholu v rodičovském bytě, vycházky jen do určité (spíš denní, než noční) doby, udržování pořádku a podobně.
A to by bylo, aby si tu dospělost nechtěl užít se vším všudy, raděj někde jinde, než s maminkou v zádech :-)

Ano, z mého pohledu je puberta jedno z nejdůležitějších období v životě rodiny.
Synkovi už bylo šestnáct, mám to za pár...
Hmmm a pak holky...
Ale stále se utěšuju tím, že ty holčičky jsou přece jen hodnější, než kluci, ne?
Jedné je 14 a druhé 6.
Asi to bude ještě horor, co?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | 26. května 2015 v 12:36 | Reagovat

No, článek je to pěkný, ale na konec puberty si asi budete muset ještě dlouho počkat. Můj syn, mám dojem, z té puberty ještě nevyrostl a to je mu přes čtyřicet a je ředitelem.
Jinak , ty puberťácké projevy, jak jste je popsala, jsou jak přes kopírák, jen s tím rozdílem, že mému vnukovi je zatím jen 14 let! Děs a hrůza na mne jde.

2 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 26. května 2015 v 13:23 | Reagovat

[1]: Ale jo, přerostlých puberťáků okolo sebe taky vidím dost :-)
Zas mě utěšuje to, že už nebydlí s maminkou.
A ano, já si ty projevy taky už tři roky užívám :-)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 1. září 2015 v 19:53 | Reagovat

Teda Baruš, takové puberty tvých dětí ti závidím! Fakt! Můj syn nějak pubertu přeskočil, byl maličký, malý, pak střední škola, vysoká a najednou..., dospělý, soběstačný muž, který žije s dívkou...
Že by jsi neměnila? :-))

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. září 2015 v 20:15 | Reagovat

[3]: Vlastně bych asi měnila :-)
On nemá jen tyhle problémy, u synka jde zřejmě o poruchu osobnosti, aspoň o tom mluvila jeho psychiatrička...
Vlastně je tak trochu sociopat.
Ale zas se utěšuju tím, že i když má tuhle poruchu nějak nastavenou, ještě to není tak hrozný :-)
Nikdy nebyl za školou, nekouří, po nocích necourá...
Ale nechci to zakřiknout, není všem dnů konec a kdo ví, co mu v tý bedně rupne :-)

5 Sugr Sugr | E-mail | 1. září 2015 v 20:17 | Reagovat

[4]: Nerupne!
Když má takovou bezva mámu jako ty, ta nerupne! Nemůže!

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. září 2015 v 20:45 | Reagovat

[5]: Já to říkám pořád :-)
A děkuju :-)
za lichotku, za podporu... :-)

7 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 20:45 | Reagovat

Článek jsem úplně zhltla a asi opravdu budu trochu jako ty. Nicméně si myslím, že jsi mamča v pohodě a děti můžou být rády, že mají takovou a jsem si jistá, že syn, čím bude starší si bude bramboráček víc vychvalovat. :D Beztak mu chutná už teď.

Já si myslím a vidím to i sebe a svého bráchy, že je důležité, abychom měli nějaký řád a v pubertě tím tuplem, protože stejně pak problémy rádoby dospělých dětí, které snad od 13 vymetají kalby řeší stejně rodiče, neboť ony sami nemají prostředky ani schopnosti si to vyřešit sami a postarat se o sebe.
Důležitá je ta komunikace i když komunikovat s pubertou je opravdu někdy těžké. Zvlášť jak píšeš do toho třeba řve nějaká ta vulgární "hudba". :'D Taky je mi mamky kolikrát líto, když u mě probíhají změny nálad , jenže to si uvědomím samozřejmě až potom, že mnohdy je to úplně zbytečně. Ale zase v těchto případech jde spíše o to, dostat ze sebe ten vztek no. :/ :D
Snad budou mít pubertu o něco klidnější. :D

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 21:20 | Reagovat

[7]: No, jestli jsem mamča v pohodě se dozvím tak za dvacet let, až mi půjdou do puberty vnoučata :-)
A jsem ráda, že se Ti článek líbil :-)
Zrovna tenhle je jeden z mých oblíbených :-)
A pak ještě "matky", někde z loňského dubna :-)
Ten už je právě z pohledu dcery, co ty děti sama má :-)

9 Myfair favourite Myfair favourite | E-mail | Web | 12. června 2017 v 16:51 | Reagovat

Já mám pubertu jako ty, taky takové změny nálad. Ale naše třída...skoro všichni, až na mě a jednu spolužačku jsou v pubertě až po uši, a to je jim prosím od 12 do 13 let. Nejde to s nimi vydržet. :-( Ale když chci mít klid, stačí se něčím jiným zaměstnat a plně je ignorovat. :-D A kluk, se kterým sedím, se chová tak povětšinou normálně. :-) Takže není protivný a furt nemluví o vítečem. ;-)

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 12. června 2017 v 17:29 | Reagovat

[9]: O čem? ;-) :-P

Milá Baruschko,
málem mi tenhle článeček utek! :-) Někdy se sama sebe ptám, zda bych se chtěla do puberty vrátit... A vychází mi vždy spíš, že ne. :-)

11 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 12. června 2017 v 18:37 | Reagovat

Já děti nemám :-( ale se starším synovcem a neteří začíná puberta pěkně mlátit :-D .

12 GVKB GVKB | E-mail | Web | 12. června 2017 v 19:15 | Reagovat

Co je to tělo to je každému jasné, co je to ale duše to už každému jasné není, duše to jsou informace a programy, obrazně tělo je počítač a duše to jsou programy a informace. Duše má možnost komunikace s jinými dušemi a tím se dostává do situace kdy je duše omezená tělem.

Tělo je pevnost, kterou nemůže duše opustit, a když tělo zemře tak tím i umírá duše, po smrti není tedy peklo ani ráj, to jsou jenom pohádky. Mnozí si myslí, že duše může existovat v díle člověka, který napsal knihu nebo vytvořil film, to není duše, ale je to jenom stručná informace o tom, jaká byla tato mrtvá duše. Někdo zase žije v tom, že pokud máme děti tak v našich dětech dále existuje naše duše, z dálky to tak může i vypadat že děti se podobají rodičům, z blízka ale poznáváme, že děti se rodičům nepodobají.

Ty jsi jenom tělo bez duše, s tímto problémem se setkáváme u psychicky nemocných lidí, pokud psychika onemocní tak takový člověk vypadá jako tělo bez duše, logicky člověk, který má velikou duši je člověkem, který má zdravou psychiku. Jak ale pečovat o svoje psychické zdraví, abychom nebyli jenom tělem bez duše? Zde vám musí poradit někdo kdo má o lidské psychice mnoho informací, odborné knihy jsou pro odborníky, a vám moc nepomohou. :-) :-(

13 Magicmax Magicmax | Web | 12. června 2017 v 20:22 | Reagovat

Ách. :) Zajímavý pohled ze strany matky. :-)  :-)  :-)

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. června 2017 v 21:18 | Reagovat

[9]: Jo, když kluci v určitém věku nemluví o sexu a všech věcech, které podle nich se sexem souvisí, pak jsou to ti nejlepší :-)
Ale neboj, pubertu jako takovou, prožívá každý. Někdo klidněji, někdo méně, ale většinou si to lidičkové v tom "problémovém" věku ani neuvědomí :-)

[10]: Hele, ono číst zajímavé blogy zpětně, na to aby si člověk vzal volno...
Takže jo, uteklo nám jich spousta, minimálně oběma :-)

[11]: Každý si tím musí nějak projít :-)

[12]: Je mi jasné, že jsem psychicky nemocná :-)
Naštěstí míň, než lidé v mém okolí :-)

[13]: No jo, my matky máme většinou úplně jiný pohled :-)

15 GVKB GVKB | E-mail | Web | 13. června 2017 v 6:00 | Reagovat

Někdy je dobré se podívat do minulosti abychom pochopili současnost
:-D GVKB:-D
Staroměstská exekuce ze dne 21. června 1621 byla hromadná poprava dvaceti sedmi vůdců stavovského povstání (tří pánů, sedmi rytířů, 17 měšťanů) na Staroměstském náměstí v Praze. Představovala nebývale krutou tečku za událostmi, které začaly třetí pražskou defenestrací 23. května 1618 a skončily 8. listopadu 1620 porážkou stavovských armád v bitvě na Bílé hoře u Prahy.

Mnichovská dohoda byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově Zástupci čtyř zemí - Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.

Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ byl dokument, který Ústřední výbor KSČ schválil 10. prosince 1970 a který popisoval a interpretoval události Pražského jara a intervence vojsk Varšavské smlouvy. V podstatě konstatuje, že Československo se od ledna 1968 nachází v krizi a že vstup vojsk Varšavské pětky byl bratrskou pomocí.

17 Myfair favourite Myfair favourite | E-mail | Web | 13. června 2017 v 19:32 | Reagovat

[10]: Sex... :-?  :-D

18 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. června 2017 v 20:02 | Reagovat

[17]: :-D To není sprostý slovo (ano, mé jméno je krtek). ;-) :D

19 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. června 2017 v 22:06 | Reagovat

[12]: Ty fetuješ víc, než já tvl.

Vždycky je to o přístupu obou stran. Rodičů i dětí.

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. června 2017 v 22:22 | Reagovat

[19]: Asi jo :-)
A víš co? Nakonec je z něj docela prima kluk :-)

21 Myfair favourite Myfair favourite | E-mail | Web | 14. června 2017 v 20:23 | Reagovat

[18]: To sice ne, ale přece jen se to před dětma tají. Vždycky je to tfuj, atp.. :-?  :-D  :-(

22 Elle Elle | Web | 15. června 2017 v 22:46 | Reagovat

Hezký článek.
Jak to tak čtu.. Můj starší bratr, ani já a ani mladší sestra jsme typickou pubertu neměli. Museli jsme zároveň se studiem na střední škole všichni doma tak moc pracovat, že nebyl čas na nějaké výstřelky v podobě: chceme nové oblečení, kosmetiku, na diskotéku, kluka/holku.. Prostě jsme makali každý den až do večera a pak šli spát, ráno vstávačka, škola a pak práce. Z dětství rovnou do dospělosti.

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. června 2017 v 14:39 | Reagovat

[22]: Tak nevím, nakolik je to dobré a nakolik ne :-)
Pro rodiče ideální, ale zas mám pocit, že to dospívání by o něčem být mělo. O hledání a nalézání...
Sebe sama i zkušeností :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama