Když je čas...

31. května 2015 v 22:33
Když je čas, je můj svět černobílý a zároveň barevný.
Jaké barvy se v mém černobílém světě střídají?

Když najdu kapku toho času, protáhne se mi ta kapka obvykle na pár hodin, protože vezmu do ruky knížku a protože jsem čtenářka vášnivá, nemůžu se odtrhnout do poslední stránky. Aspoň většinou.
Nejdřív si s knížkou sednu ke kávičce...
No a sedím a čtu a čtu a sedím a pak najednou zjistím, že mi ten čas nějak utekl a že co nevidět budou doma děti na oběd, či něco podobného.
Pak jsou dvě možnosti :-)
Pokud mě knížka nezaujala až tak šíleně moc, je tato odhozena (klid, jsem vyučená knihařka, tedy výrobce knih, vím, co za práci dá jí vyrobit a tak s ní zacházím s láskou a péčí) a já startuji ke sporáku, kde začnu zmatkovat.
Ovšem pokud čtu například detektivku (je zvláštní, že si běh času uvědomím vždy u nejnapínavější zápletky), vstávám z (Někdy se mi čeština až tolik nelíbí. Prý je předložka Z správně i když mi tam můj češtinářský hluch cpe ZE, popřípadě ještě starou pravopisnou verzi S povrchu dolů, ale prý je to vážně a opravdu Z koho čeho, tedy 2. pád.) židle s knihou v ruce a pokud ji náhodou odložím, pak jedině na vrchní díl kuchyňské linky, abych mohla číst u vaření.
Děti často propadají záchvatům smíchu, když přichází domů a jejich maminka se snaží slít těstoviny jen jednou rukou, protože ve druhé má knihu, do níž soustředí svůj pohled a mršky špagety se rozbíhají po kuchyni jako dlouhé bílé žížaly (no co, trefte se do cedníku ve dřezu, když je Váš pohled soustředěn do knihy a pokud Vám zbylo nějaké periferní vidění, tak jedině na to, abyste si představili hlavního hrdinu cválajícího si na dostihu pro Zlatý pohár) a pokud možno si ještě lije vroucí vodu do bačkor.
Věřte, že potom ten můj černobílý svět nádherně zrudne :-)
Můj černobílý svět jsou prostě písmenka.
Písmenka sestavená do slov a ta slova mi dokreslují ostatní barvy.
To, co vidím, je černé na bílém, ale to, co přitom cítím se barví podle knížky.
Ne nadarmo se červené knihovně říká červená, že?
Příběhy z Afriky se mi tak nějak samy barví do žluta a irské jsou prostě zelené, bez ohledu na to, jestli se děj odvíjí v létě, nebo v zimě :-)
Vlastně, když už jsem u toho, můj dostihový hrdina je na šedo-zeleno-hnědém pozadí (Dick Francis je můj král detektivek) a září barvami majitele koně.
(Tedy ale musím říct, že jako jazykový blb samozřejmě nečtu knížky v originále a když se zastavím u tohoto autora, novější knihy dokážu odložit. Ono to není jen o autorovi, je to i o překladu.)
Někdy mám strach, že mi můj černobílý svět zešedne, pak ztmavne a mých osm dioptrií se promění v úplnou slepotu.
Naštěstí mám spoustu knížek-favoritek a ty dokážu číst i poslepu :-)
Jsou ohmatané a stokrát přečtené.
Kdyby mě někdy všichni přátelé zklamali, knihy mi zůstanou, budou mi dělat společnost a já je budu bezvýhradně milovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 1. června 2015 v 7:24 | Reagovat

Úplně klidně bych napsala "ze židle" :)

Čtu taky moc ráda, jen času mám tak nějak čím dál tím méně.Asi se mi na stará kolena scvrkává den:)

2 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 1. června 2015 v 10:29 | Reagovat

[1]: Já poslední dobou čtu nějak míň. No, přesně, času je nějak málo, ale co je horší, nějak mi chybí chuť.
Ale ono to zas přejde, vím, že jak mi něco pěkného padne do ruky, zas mi začne knížkové období a všechno ostatní půjde stranou :-)

3 mengano mengano | E-mail | Web | 1. června 2015 v 12:07 | Reagovat

[2]: Patřím k těm nešťastníkům, kteří nad knížkou prostě neusnou. Mnohokrát se mi stalo, že jsem večer zalezla s nějakou knížkou do postele a pak zase vylezla a šla do práce:)

4 Ježurka Ježurka | Web | 1. června 2015 v 14:16 | Reagovat

To je něco! Já, s mou představivostí, tě totiž úplně vidím u té linky, jak držíš v jedné ruce knihu a druhou se snažíš třeba slít ty těstoviny či něco jiného. To by mne ovšem NIKDY nenapadlo!

5 Debbie C. Debbie C. | Web | 1. června 2015 v 14:17 | Reagovat

Ahojky, vidím, že je to všude stejné :-D Já čtu hrozně ráda :-)ale jak říkáš, v poslední době mi nějak chybí chuť, třeba ji časem zase najdeme :-)

6 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 1. června 2015 v 14:42 | Reagovat

[3]: Já hlavně neumím číst vleže :-)

[4]: Já to mám po mamince, ta chodila s knížkou do práce, ráno na zastávku, pak četla v autobuse a když vystoupila, tak přecházela jen jednu silnici a dost často jí i cizí lidé převáděli, jak byla začtená :-)

[5]: Debbie, neboj, najdem :-)

7 Cholerik Cholerik | 1. června 2015 v 23:33 | Reagovat

Za jednoho z nejlepsich autoru dodnes povazuji tohodle pana:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Gilbert_Keith_Chesterton

Predpokladam, ze asi znate, ale vedle Sherlocka Holmese, jeho Otec Brown patri mezi moje nejoblibenejsi:-)

8 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 1. června 2015 v 23:40 | Reagovat

[7]: Je to hnus, ale neznám :-)
Ale poučím se, vyzkouším :-)
Mimochodem, jeden z mých favoritů je Robert Van Gulik a jeho Soudce Ti :-)
Skvěle se to čte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama