Elektrikář

19. května 2015 v 17:12
Tuhle jsem si zdřímla.
No, zdřímla...
Vlastně jsem spala nějakých čtyřicet hodin, jen s přestávkami na pití a následné vyloučení vypitého.
Při jedné z přestávek jsem se dozvěděla, že nám v půlce bytu nejde proud.
Po pravdě, trpěla jsem úporným kašlem, namoženými svaly na břiše (takovej kašel je lepší, jak posilovna) a horečkou, takže toto sdělení mi nic moc neřeklo.
Do chvíle, než jsem musela na záchod s čelovkou.
Další den, v pondělí, už jsem zas musela fungovat, však jsem máma.
Zavolala jsem si elektrikáře a opravdu trpělivě jsem čekala, až přijede.
A byl rychlý.
Sem tam tady v okolí něco opravuje, milý chlap, vtipný, veselý a hlavně šikovný.
Přijel, samý úsměv a že má dvě minutky, co prý potřebuju :-)
Vysvětlila jsem mu, že nám v půlce bytu nejde proud, že pojistky ten můj snad nahazoval, ale nebylo to nic platné.
Popravdě, já toho víc nevěděla, nejen, že moje styky s elektřinou se omezují na výměnu žárovky, ale já vážně nebyla schopná poslouchat, co máme za problém. Zjišťovala jsem to ráno za pochodu.
Tak prý kde nesvítíme...
Vzhledem k tomu, že máme jen jednu (onu) místnost bez oken a všude jinde mě po ránu nedostatek světla netrápil, okamžitě jsem hned vedle dveří ukázala.
Elektrikář vzal kouzelný přístroj a jal se proměřovat.
Proměřování doprovázel vtípky na téma: na co na záchodě potřebujem světlo? :-)
A vůbec, proud šel krásně všude.
Asi jsem se předvedla jako totální idiot, když elektrikář nadhodil, že to může být jedině prasklá žárovka.
Obluzená horečkou a dlouhým spánkem jsem jen hodila ksicht hodný mentálně reatardovaného jedince a zeptala jsem se, jak nám mohlo prasknout šest žárovek naráz. A jestli nějaké nemá.
Nějak mi prostě nedošlo, že to byl zřejmě jen vtípek.
Hlavou mi táhlo, že opravdu jen někdo úplně střelený zavolá elektrikáře na výměnu žárovky.
Stále ještě pod vlivem převařeného mozku jsem obcházela lustry a snažila se zjistit, jestli ty pitomý žárovky mají to ještě pitomější vlákno, protože jsem nepřišla na nic lepšího.
Elektrikář zatím přeměřoval, pochechtával se a vyměňoval si vtípky s kolegou, který se ani jednou neusmál a za mnou házel pohledy střídavě zděšené a střídavě pohoršené.
Po otevření asi šesti krabiček, schovávajících kabely v našich zdech konečně otevřeli tu pravou.
Tu vyhořelou.
Závadu hbitě opravili a pro jistotu se mi ještě podívali na to světlo na záchodě.
Jo, profík, ten se pozná.
I když byl problém někde jinde, to světlo tam prostě zlobí.
Teda, už ne :-)
Už je to opravené, jako nové.
Místo dvou minut skoro hodina...
Čelovku jsem odložila do košíčku s baterkami, na záchodě si můžu normálně svítit a vůbec nemusím přemýšlet nad tím, na co tam to světlo vlastně potřebuju.
A jen doufám, že až našeho elektrikáře znovu uvidím, budu v trochu lepší kondici.
Nechci ze sebe zas udělat idiota, který si zve elektrikáře na výměnu žárovky :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 21. května 2015 v 9:44 | Reagovat

Hihihihi, no těžko povědět, kdože to vlastně ze sebe dělal idiota...

2 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 21. května 2015 v 13:31 | Reagovat

[1]: No, beru to tak, že každá kravina, která se mi přihodí, bude jednou skvělá a vtipná historka, kterou budu moct předhodit vnoučatům :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama