Pořídíme si štěně.

6. dubna 2015 v 2:16
Ano, pořídíme si štěně.
Tak přesně tahle věta jednou zazněla v domě mých rodičů.
Maminka jako důchodkyně v domě na konci světa, totálně na samotě a s chlapem, co funguje víkendově, prostě asi měla trošku strach.
I vydali se do města do útulku.
"Ale fakt jedině jedno štěně, jasný?"
Někdy se člověk až pozastaví nad naivitou dospělých :-)
Zkuste odolat, když na Vás z kotců koukají desítky smutných očí...
"Štěně!!!" tahala máma tátu za rukáv od každého kotce.

Co myslíte, kdo má smutnější oči? Táta a nebo pes?
No jasně :-)
Výsledek?
Táta si vedl domů fenku ("jsou jí jen asi tři-čtyři roky, pane"), máma nesla štěňátko.
No, štěňátko... Kouli chlupů, ale s tlapkou rovnající se asi tak psí sedmačtyřicítce.

Ale znáte to, člověk míní a pes si vede svojí.
Fenka Darinka mámu okamžitě adoptovala a k ruce, která si jí v útulku vyžebrala, se chovala velice nevděčně.
Přesněji, jakmile se táta k máme přiblížil, začala Darinka hrozivě vrčet...
Já bych jí dala na krk cedulku s nápisem "NELÍBAT, PROSÍM".
Jak se táta sklonil, že dá mámě pusu, šup, už měl Darky otisk chrupu v lýtku.
A stejně tak každý jiný.
Ale je pravda, že Darka si brzo zvykla a začala rozlišovat členy rodiny. Sice po nás divně koukala, ale pokud jsme neudělali výhružný pohyb ("koukej mami, co jsem Ti koupila" a mávala jsem krabičkou mamce před obličejem), akceptovala nás.
Po čase jsme dokonce zjistili, že asi bývala vozíčkářský pes. Zásadně nechodila u nohy, ale velice spořádaně šla u kočárku a když přijel invalidní kamarád, seděla u vozíku a "asistovala".
Fakt vzorná psí holka :-)
Po vyšetření na veterině, kde nám řekli to, co bylo vidět, že to je kříženec vlčáka s něčím, jsme se také dozvěděli, že paní z útulku byla slušná lichotnice. Darince rozhodně nebylo míň jak sedm...

Zato koule chlupů, Viktor, to bylo dílo.
Ten si tátu zamiloval okamžitě.
Ještě neuměl pořádně běhat, ale už si nosil klacek.
Jak Viktor rostl, úměrně stoupala i velikost polena, které chtěl házet, takže celá rodina měla po čase ruce vyrvané z kloubů.
A vyrostl pořádně.
Prý taky vlčák, ale s něčím větším, asi nějakou dogou.
V dobách své nejmohutnosti vážil tak 70 kilo.

Nevím, jak to naši dokázali, ale oba psi skvěle respektovali hranice našeho neoploceného pozemku.
Darinka poctivě vyštěkávala každého, kdo se jen ukázal na dohled od baráku, Viktor se zas ke každému návštěvníkovi řítil s vyplazeným jazykem neskutečnou rychlostí.
Fakt nikdo nečekal, jestli ho ten pes sežere hned a nebo až k večeři. Známí se začali hlásit telefonem a táta si pro ně chodil na veřejnou cestu.
Teprve po seznámení zjistili návštěvníci, že Viktor lidi nežere, jen je používá jako lízátko.
Neskutečnej mazel. Šíleně přátelskej pes.

Když Viktor trošku povyrostl, postavil mu táta boudu. A protože Maxipsa Fíka jsme sledovali pravidelně, udělal jí táta pro jistotu trochu větší. Naštěstí.
Viktor si nechal každý večer připnout řetěz, zalezl a spal...
Darinka spala před máminou ložnicí, jak taky jinak.
Občas se nocí nesly zvláštní zvuky, to jak Viktor táhl ten pětimetrový řetěz z boudy, aby se mohl napít, popřípadě vyštěkat nějakou srnu, ale jinak byl spokojený s venkovním spaním.
A stejně to fungovalo i když jeli naši do města.

Jednou, právě když nikdo nebyl doma, přišli pracovníci nějaké hlídací agentury.
No, přišli...
V klidu si šli po chodníčku a najednou strašný rámus, jak se Viktor snažil rychle vyhrabat z boudy a pak na ně vyletělo tele. Teda, asi tak nějak to muselo vypadat, protože tak nám to později ti pánové vyprávěli.
Okamžitě se otočili a snažili se uniknout z dosahu chlupaté koule na řetězu.
Raději ho obešli, velice obezřetní, aby se nedostali na dosah.
Nadšený Viktor se fakt snažil, leč marně, až ke vchodu řetěz vážně nedosáhl.
Pánové s úlevou zabušili na vrata, ale v tu chvíli se nad nimi mihl stín a za nimi něco žuchlo.
Jo, statečná Darinka. Velice neohroženě a s nasazením vlastního života skočila z balkónu.
Oproti Viktorovi malá, ale přece jen, volně puštěná a rozhodně zuřivě vypadající.
Pánové měli štěstí, že se raději rozhodli nehýbat, než utíkat a že mamka během pěti minut dorazila.
Trik s balkónem si pak Darinka ještě několikrát vyzkoušela, ale to už to nikoho nepřekvapovalo :-)

Překvapilo nás, že ač dostávala pravidelně antikoncepci injekcí, přitáhla si jednou bříško plné štěňat.
No jo, respektování hranice má svý hranice. Hárající fena je prostě nesvéprávná i z psího hlediska.
A zřejmě i promiskuitní.
Prý že vlčák, tak maximálně čtyři štěňata...
Leda ve snu...
Jo, ty první čtyři byly krásný, minimálně dvě z nich byly s leonbergrem ze vsi, ale když ona v porodu pokračovala...
Byla tam nějaká směska s rotvikem a jedno bylo podivně flekatý, ale nevíme o tom, že by ve vsi měl někdo dalmatina.
Když bylo venku osm štěňátek, naložil to táta všechno do auta a odvezl na veterinu.
Cestou se narodila další dvě, tři na veterině a poslední, čtrnácté, se narodilo doma, mrtvé.
Z těch třinácti jsme nechali čtyři ("Jasný, jo? Necháme jedno štěně, aby teda byla Darka v pohodě, ale jinak nic!"), ostatní pan doktor uspal.
Zdarma. Bral to jako reklamaci té antikoncepce.
Panečku, kdybychom si nechali všechny, stejně by nebyl problém je udat.

Ha, po pěti, možná sedmi letech jsem zjistila, že už tak rok jedno z těch štěňat potkávám. To když jsem se dala do hovoru s pánem krásného psa. Jak se ten pes od cizích nenechal hladit, já mu nevadila. Naopak. Asi že to byl jeden z těch malých mazlíků.
Ale teď už je psím nebi, stejně, jako jeho máma Darinka a stejně, jako úžasný pes Viktor.

Vlastně, Viktora jsme museli nechat uspat, protože ochrnul na zadní nohy a byl z toho vážně nešťastný. Den poté jsem rodila svou nejmladší a zarazila jsem sestřičku, která mi donesla princezničku a vysvětlovala, že má velký nožičky, že to bude velká rasa.

Já vyprskla smíchy při představě Viktora a jeho velké tlapky a musím uznat, že určitá podobnost tam je. Sestřička měla pravdu :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 12:29 | Reagovat

mistama zabavne ale konec do smutna pekne cteni :)

2 baruschkasf baruschkasf | 8. dubna 2015 v 12:17 | Reagovat

[1]: No jo, Kačí, vždyť to znáš sama :-) Ale co, oběma psům naši dopřáli úžasný život v psím ráji a oni prostě jen přešli ještě dál :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. května 2018 v 15:22 | Reagovat

Když ty už jsi začínala takovou kvalitou psaní, není divu, že teď píšeš jako bohyně! Článek samozřejmě dám ráda do mé Výzvy, ač mám chuť ho samostatně zpropagnout. Snad se v druhé části Výzvy neztratí. A děkuji za další čtenáře ;-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. května 2018 v 15:52 | Reagovat

Tak jsem si početla a hospodář poslouchal s křivějším úsměvem - Terezka si ho v útulku taky vybrala, ale dál už se starám já. Ráda, fakt - hospodář dodnes Terezku vláčí na vodítku, že by mu utekla... ;-)

5 Bev Bev | E-mail | Web | 18. května 2018 v 20:00 | Reagovat

Dobrých psích příběhů nikdy není dost, pobavila jsem se, zvlášť při představě Darky, coby statečného a odhodlaného parašutisty. Moc pěkné. :-)

6 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 20. května 2018 v 16:20 | Reagovat

Moc hezké počteníčko. Mít tak domeček, určitě by tam byli pejsci dva. Jistota je jistota :-D

7 MarijaKes MarijaKes | Web | 26. května 2018 v 10:33 | Reagovat

Krásné počtení. Fenka byla tedy starší a tak si nesla s sebou i návyky z dřívějška a spíše se pak člověk přizpůsobuje jí, ale při troše trpělivosti si naučí. Jsou to úsměvné příhody s návštěvami, které pejsci neznají. :-) Závěr je sice smutný, ale takový je život a´t se jedná o zvířátka nebo lidi. :-)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. června 2018 v 11:15 | Reagovat

[3]: Kitty děkuji :-)

[4]: Mamka pořád nechápe, proč máme na našeho psa vodítko. Na ty jejich ho nikdy nepotřebovali :-)

[5]: Darinka byla mrcha zákeřná, ale jednoznačně byla milující :-)

[6]: On domeček asi nestačí. Naši mají hektarovou louku a to je pak psí výběh :-)

[7]: Chybí mi hlavně Viktor. Darka nebyla příliš kontaktní, pokud zrovna nekousala, ale Viktor byl zlato mazlivý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama