Myšky

24. dubna 2015 v 19:41
Jsem jen obyčejná ženská, nesnáším pavouky a podobnou havěť.
Jo, slepýše si pohladím, vezmu ho do ruky, přenesu do bezpečí, stejně, jako žábu.
Doma chováme potkana a bez ohledu na jeho dlouhý ocas, jsem schopná ho pomazlit.
Ale když nám hrabali divocí potkani pod podlahou, to jsem zdaleka klidná nebyla.
Na ty jsme si pořídili ultrazvukový odpuzovač. Teď, co máme mazlíka, je samozřejmě vypnutý, přece ho nebudem týrat.
Takový potkan je milé zvířátko, sice občas kousne, ale to chápu jako honbu za potravou.
A hlavně, je to úžasný dominantní samec a jednoznačně dal svým pachem najevo, že divocí potkani zde nejsou vítáni.
Hmmm, obyčejným myškám je, stejně jako ultrazvukový odpuzovač, úplně volný.
To takhle můj přítel odešel na noční, já si vzala knížku a sedla v kuchyni...
Venku skoro dvacet pod nulou, zima až hrůza...
Periferní vidění je mrcha. V klidu si čtu, ale najednou jsem měla pocit, že se něco mihlo.
No co, první mihnutí jsem pokládala za optický klam :-)
Ovšem druhé mihnutí mě nastartovalo a já se rozhodla, že místo čtení v kuchyni bude telka v obýváku.
Ty mrchy šly se mnou...
Sedím, koukám na telku a najednou něco proběhlo před skříňkou s televizí.
Už mi bylo jasné, že tohle optický klam není.
Doma jen já a malá holčička...
Nechtěla jsem nechat svojí hysterii zvítězit a tak jsem televizi vypnula a raděj si vlezla do postele. S holčičkou :-)
Druhý den si to můj přítel musel vyposlechnout.
Jasně, že se mi vysmál, jak jinak.
Naštěstí už měl volno a já napjatě čekala, kdy myšky vyběhnou. A ono nic. Ani jedna.
Ha ha, bylo velice vtipné, jak mi předhazoval halucinace, hysterii a podobně.
Mrchy myšky byly schované celý víkend.
Vyběhly v pondělí, v půl druhé odpoledne, sotva se za mým přítelem, jdoucím na odpolední, zavřely dveře.
Ty potvory to prostě věděly.
Nevychytaly to až ve středu.
Nejen, že se jeden myšáček mihnul, ale mihnul se přímo před nosem mého přítele... No dobře, ne před nosem, jen před nohou :-)
A ve čtvrtek jsme jeli konečně koupit pastičky.
To už jsem měla za sebou týden sezení s nohama na protější židli a s nejnutnějším pohybem po podlaze.
To jsem ještě netušila, co mě bude čekat.
Sedím, nohy přitažené k tělu, co nejvýš od podlahy a napjatě čekám, kdy zase začnou běhat.
A ano, ozvalo se toužebně očekávané ,,cvak,,. Avšak tím to nekončilo.
Hnusné škrábání mě teda vykoplo ze židle.
Mršku to chytilo, ale nějak špatně.
Fakt mi jí bylo děsně líto. Opravdu. Ale nebyla jsem schopná se jít ani podívat, natož jí pustit.
Musela jsem nahánět souseda :-)
Nebyl doma :-(
Ale přišel :-)
Přišel a ubohou myšku odnesl. Nevím, co se s ní stalo, jestli jí prostě jen pustil, nebo jestli jí zabil.
Vlastně ani nevím, jestli se nevrátila zase k nám.
Nějak jsme se jich nemohli zbavit :-)
Ale pomocí důmyslného rozmístění pastiček jsme jich chytili celkem dost. A je pravda, že většina umřela na zlomený vaz.
Naštěstí už žádná neškrábala tlapičkou, v marné snaze se osvobodit.
Já mám zvířátka ráda, fakt jo. I ty myšky... Ale ony patří ven, ne k nám domů. Tady bydlíme my.
Nemají s námi bydlet divoké myšky, ani oškliví pavouci. Vadí mi i každojarní stěhování mravenců. Raději je venku krmím, než aby měli potřebu hledat potravu u nás.
Takže zvířátka pozor, já si svůj byteček hlídám a kdo sem nepatří, bude potrestán :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama