Moje sestra - hrdinka

8. dubna 2015 v 15:38
Bydlím v činžáku, do kterého si mě moje maminka donesla z porodnice. Tudíž ne daleko od svých kořenů.
Moje sestra je trochu dál. Asi o dvacet metrů :-)
Bydlí v domečku naproti.
V našem domě je šest bytů a většinou je alespoň pět obsazených.
Dochoval se nám jen jeden z původních sousedů.
Je to důchodce, jak starobní, tak invalidní, ale nějak se mi k němu nehodí označení "stařík".
On je naše pouto s minulostí, chlap jak hora, síly má za čtyři, jen to astma ho trápí.
Na svých sedmdesát opravdu velice aktivní. Vášnivý zahrádkář a bodrý pivař.
Přátelský. Zvlášť po tom pivečku :-)
Ostatní nájemníci se tady už deset let docela slušně střídají.
Jedni si vymalovali kuchyň krásnou oranžovou. Moje sestra si to pochvalovala, když vyhlédla z okna, oranžová pohled přímo přitahovala, slibovala lepší náladu na celý den.
No, jednou jsme takhle byli u našich na "dovolené", když uprostřed noci soused volal z okna na mou sestru.
Ségra se tak pootočila na posteli s tím, že jestli chce půjčit na pivo, má smůlu. To se stává, soused po pivku trošku ztrácí soudnost, ale nemyslí to zle.
Jenže soused volal dál a to obvyklé není, obvykle po prvním neúspěchu svěsí ramena a jde domů.
Sestře to nedalo a aspoň se, nenápadně, podívala z okna.
Souseda neviděla, ale viděla, jak milí byli ti noví sousedé, nejen kuchyň, ale i společnou chodbu vymalovali veselou barvou. Skoro to vypadalo, jako kdyby....
Jo, prd vypadalo, na chodbě hořelo.
A tak moje krásná, křehounká a štíhlounká sestra, lehce po čtyřicítce, bez rozmýšlení vyběhla z domku, popadla konve, co měla na zalévání a vběhla k nám do domu hasit.
Vylila první konev na kočárek v mezipatře, pak druhou a celá blažená sledovala, jak mizí i poslední stopy plamenů.
Ale divný pocit, zdálo se jí, že je tam pořád nějaké teplo.
No aby ne, v patře, za ní, hořel ještě botník.
Takže moje sestřička popadla prázdné konve, vyběhla ven, vlezla do potoka, nabrala vodu a běžela hasit druhé kolo. Bylo načase, sousedům už hořely dveře od bytu.
I na tenhle oheň padly obě konve, ale bylo to málo. Naštěstí už byli v domě hasiči, kteří dohasili zbytky.
Místo pochvaly za včasný a účinný zákrok dostala moje sestra vynadáno. Za nerozum, zbrklost a ohrožení vlastního života.
Že minimálně pomohla zachránit životy dvou dospělých a čtyř dětí v bytě, to bylo vedlejší.
Ale chápu hasiče, kteří by, v případě sestřina neúspěchu měli jeden život k zachraňování navíc. Mohla se minimálně nadýchat kouře, přiotrávit se...
Ale ať tak a nebo jinak, pro mě je moje sestra hrdinka.

Tohle je jedna z historek, které znám z vyprávění. Tak jako většinu těch, co se udály v našem domě.
Nevím proč, ale většina katastrof se děje, když tu nejsem.
Nestihnu si prožít ten strach, hrůzu, ale ani ruch...
Tyhle příběhy slýchám jako veselé historky, které začínají stejně...
"To bylo jednou, jak tady Baruna zas nebyla..."
Už tahle věta probouzí salvy smíchu.
Jen se občas bojím, aby se tragikomické příhody jednou nezvrtly a neskončily jako tragické...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nebulis Nebulis | Web | 23. dubna 2016 v 0:12 | Reagovat

Rozhodně byla sestra pohotová! :)
Není možná na jednu stranu lepší, že jsi vždy pryč, když se něco podobného děje? Přece jen, stres to musí být šílený...

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 9:25 | Reagovat

[1]: No, stres to asi je, ale on je stres i ve chvíli, kdy mi pak ségra volá a říká, že se nemám lekat...
To už vím, že je průšvih, jen nevím, jak velkých rozměrů.
Ohořelý barák byl prkotina, proti bráchovo úrazu.
To jen ten první šok v tom telefonu, když člověk neví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama