Když už hořelo...

10. dubna 2015 v 21:14
Tak jsem napsala o tom, jak moje sestra hrdinně hasila, ale vůbec ne o lidech, kterých se požár týkal nejvíc.
Jako první by měl být na řadě asi žhář, že? :-)
Náš dům nebyl první na jeho cestě požáry, aspoň myslíme, ale zaručeně nebyl poslední.
Jen se o sériích požárů v našem městě ještě nevědělo.
Nevím, co měl proti kočárkům v mezipatrech a botníkům za dveřmi, ale podpaloval je. Ve více domech a v různých částech města.
Dále bych mohla zmínit souseda, o kterém jsem psala v minulém článku :-) Ten totiž zalarmoval jak mou sestru, tak hasiče.
Šel se v noci napít a ucítil kouř...
No a pak už jen rodinku, jejíž dveře hořely :-)
Večer si v klidu seděli venku u ohníčku, s tmou se sebrali a šli domů.
Někdy v noci je probudil štěkot jejich malého pejska.
Sousedka si psíka vzala do postele, začichala, ucítila kouř a rozhodla, že mazlík už příště u ohýnku pobíhat nebude, neboť pak děsně páchne.
Pokoušela se znovu usnout, když na stropě viděla odlesky hasičských majáčků. Nedalo jí to a šla se podívat z okna...
No, hasičské vozy tam sice byly, ale nic se nedělo, hasiči nepobíhali, lidé nekřičeli, takže v klidu zalezla zpět do postele.
Neležela ani pět minut, když jim bušili na dveře, již uhašené, že musí okamžitě opustit byt a nechat se vyšetřit, zda se nenadýchali kouře.
Naštěstí všechny spací místnosti jsou na druhém konci bytu, oba dospěláci i všechny čtyři děti byli v pohodě.
Vlastně, díky tomu, že nic nevěděli, vycházeli ven v záchvatech smíchu, neboť maminka běhající k oknu a koukající na hasiče a netušící, že vlastně hoří její byt, byla opravdu k popukání :-)
Já vím, že mohlo klidně dojít k tragédii, moc nechybělo. Ale nedošlo a další důvod k smíchu se vždycky hodí.
Smích totiž léčí.

Je to už asi pět let od požáru, v bytě už se vystřídalo několikero nájemníků, ale dveře tam jsou stále stejné.
Ohořelý lak už zmizel a místo obvyklé bílé barvy jsou dveře natřené na úchvatnou pampeliškově žlutou.
Ťukám na ně často, protože místo jedné fajn sousedky tam mám druhou fajn sousedku.
Takovou stejně vysmátou, jako ta minulá :-)
Lidé přicházejí a odcházejí...
Ale o tom zas jindy :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama